Postvakcinační syndrom IV.

Oslabení imunitního systému


Když zvyšujeme speciální obranu organizmu proti určitým chorobám přes vakcinaci - což je samozřejmě kýžený cíl - praxe poukazuje na to, že celková imunita dítěte naopak výrazně poklesne. V takových případech vidíme to, že dítě, které se před vakcinací těšilo nejlepšímu zdraví, pak náhle po vakcinaci dostává různé infekce nebo se zhorší už i předtím existující zdravotní potíže. Na oslabenou celkovou ochranu organizmu často poukazují symptomy jako je chronické nachlazení, zánět středního ucha nebo bronchiální infekce jako je zápal hrdla, bronchitida, zápal plic.

Ošetřující lékař na tyto zdravotní potíže ve všeobecnosti předepíše antibiotika. V těchto případech je známkou oslabení celkové imunity to, že antibiotika jsou náhle méně účinné a po sobě je třeba užít vícero dávek. Ale onemocnění i přesto přetrvává týdny, někdy i měsíce. A ještě k tomu jsou dítěti předepisovány nové a další antibiotické kůry, které dále jen zhoršují celkový obranný mechanizmus organizmu. Oslabení obrany organizmu způsobuje pravděpodobně to, že imunitní systém na celulární úrovni (kterou podporují bílé krvinky) v podstatě přejde na humorální obranu (která vyprodukuje antigeny). Vakcinace posiluje humorální (speciální) a oslabuje buněčnou (celkovou) imunitní odpověď obranného systému organizmu. Když se toto stane ve věku několika měsíců, kdy si miminko právě buduje svou celulární obranu, tak to má za následek (PVS) vážné oslabení celkové ochrany organizmu, načež bude dítě více náchylné k následným infekcím.

Johan E. Sprietsma má ten názor, že při přechodu imunitní odpovědi z celulární úrovně na humorální dochází k oslabení imunitního systému organizmu a choroby se charakteristicky stávají chronickými. I WHO stanovila to, že z roku na rok více stoupá počet infekčních onemocnění. Považuji za důvod tohoto vývoje rozdíl životní úrovně mezi chudými a bohatými státy, ale doopravdy jsou horší podmínky v tzv. rozvojových zemích než předtím? Čím dál tím větší úsilí je třeba vyvinout v boji proti malárii nebo tuberkulóze a přesto se znovu tyto nemoci objeví na početných místech světa. Tento jev je pozorovatelný i u moru, žluté horečky, difterie a cholery. Podle WHO je důvodem tohoto jevu to, že doposud byla osídlovaná neobydlená místa, nebo že se města staly přeplněná. Důvodem může být ještě i pád východního bloku, nebo i obrovský narůst letecké přepravy osob (více než 50 miliónů lidí ročně). Přesto vše se ve většině států výrazně nezměnily životní podmínky v uplynulých desetiletích a je zřejmé, že ani lepší podmínky v bohatších státech nevedly ke snížení počtu infekcí. Dokonce právě naopak, i tu je více infekčních onemocnění. Je jasné, že i na to má WHO zdůvodnění: zvýšení průměrného věku obyvatelstva, migrace, turismus, a taky průmyslová výroba potravin. To poslední nesmíme fakt podcenit. Pomalu se stalo jasným, že my, obyvatelé bohatých západních zemí jsme nedostatečně vyživovány, díky výrobním způsobům potravinářského průmyslu, od surovin po konečný výrobek trvající zpracování díky technologií potravinářského výrobního řetězce. Tento předpoklad, podle něhož nám proměnlivý jídelníček zabezpečí přísun odpovídajících výživových látek je už dávno otázkou a dnes už i vědecké výzkumy prokázaly, že tento předpoklad je mylný. WHO přitom nebere na vědomí ten fakt, že jak v chudých, tak v bohatých státech je celkový imunitní mechanizmus obyvatelstva stále slabší a důsledkem toho je více zranitelným vůči infekcím. Když někomu patřičně funguje imunitní systém, tak se moc nemusí bát infekcí.

Oficiální medicína ještě stále považuje objevení se infekce za vnější příčinu, přičemž právě ve skutečnosti celková imunita jedince hraje v tomto případě hlavní roli. Jediný takový vliv, který po celém světě stejně zasahuje obyvatelstvo, jsou právě různé vakcinace, které jsou často aplikovány jen několikadenním kojencům. Už mnoho let mohu podpořit svou praxí předpoklad, že právě vakcinace způsobují oslabení imunitního systému proti veškerým infekčním chorobám. To jsem pozoroval jak v Holandsku, tak v Nepálu, kde jsem několik měsíců pracoval jako homeopatický lékař. Hlavně v chudých zemích, kde je imunitní systém lidí už i tak oslabený kvůli podvýživě a špatným životním podmínkám, tak tam celoplošné očkovací programy vedou k základnímu nárůstu humánního zdravotního rizika a má za následek to, že se všemožná infekční onemocnění, jak nová nebo stará velmi snadno šíří. V Nepálu např. novorozence ve věku 1 dne infikují tuberkulózou přes vakcínu BCG, přičemž sama WHO uveřejnila už v roce 1979 výsledky dvojité slepé studie o účinku vakcíny BCG, která byla vykonaná v jižní Indii za účasti 260 000 lidí a zakončená 8,5 ročním sledováním obyvatelstva. Vyšetření se účastnily dva různé kmeny a výsledky potvrdily, že vakcína BCG neměla žádný pozitivní vliv na imunitní systém těchto lidí. Tento výzkum byl za rok potvrzen prací H. G. Damem a K. L. Hitzem, kteří ve svém článku potvrdili, že je velmi malá prokazatelná účinnost vakcíny BCG podané v kojeneckém věku dítěte. Je úplně nepochopitelné, že v Nepálu a taky dalších mnoha zemích očkují děti hned po narození vakcínou BCG, to určitě neslouží potřeby dítěte, když ho už v tak malém věku nakazí tuberkulózou, která „zpětně“ poškodí celkový imunitní systém. Když ani opravdová nákaza tuberkulózou nám nezaručuje to, že bude nemocný rezistentní vůči novému ataku choroby, tak co bychom chtěli od oslabené formy?

Je nejvyšší čas, aby účinky vakcinace na imunitní systém vzali vážně do úvahy ti, kteří nejsou finančně interesováni nebo jinak závislí na spojení s vakcinací. Je obvyklé, že tu dochází ke střetu zájmu a lidé, kteří jsou zainteresováni v prodeji vakcín, jsou i v komisích, které posuzují jejich vedlejší účinky. Dozrál čas na to, aby byla ustanovena nezávislá komise, která nemá žádnou spojitost s farmaceutickým průmyslem. V současné době považují informace a postřehy o postvakcinačním syndromu za ohrožení vakcinačního plánu. Kritické postoje, přestože jsou v plném měřítku založeny na praktických zkušenostech, považují za „nebezpečné hlouposti“ a vysmívají se jim bez toho, že by byl proveden nějaký pokus na nějaký seriozní vědecký výzkum ze strany odpovědných na prokázání opaku. Vědkyně Viera Scheibner, která obrovskou práci vložila do výzkumu vedlejších účinků očkování, výhradně za použití výzkumného materiálů ortodoxní medicíny, už v názvech svých knih hned jasně dává najevo výsledky svého výzkumu: „Očkování: vakcíny znamenají lékařské ohrožení imunitního systému, jak je to doloženo stoletím klasických lékařských výzkumů“. Já sám jsem přišel k tomuto závěru úplně nezávisle na paní Scheibnerové ve své praxi. Následuje případ, který poukazuje na to, jak je nepozorovaně oslaben imunitní systém dítěte a jaké je třeba vysoké úrovně kompetence k tomu, abychom poznali, že se jedná poškození dítěte postvakcinačním syndromem a také z něj dítě vyléčili.

Případ: Sabina

Sabině byly už málem dva roky, když jsem ji poprvé viděl uprostřed března v roce 1997. Příznaky se objevily v listopadu 1996, když začala chodit do jeslí. Měla rýmu, záchvaty kašle, zvracela a měla průjem. Absolvovala už tři antibiotické kůry (v listopadu, v prosinci a lednu). Koncem listopadu dostala neštovice. Předtím neměla žádné zdravotní potíže. Těhotenství se ubíralo obvyklým směrem, bez nějakých problémů a Sabina se narodila císařem. Do 7. měsíců dostávala mateřské mléko. Očkování dostávala časově podle platného očkovacího řádu. Po první vakcinaci DPTP/HIB poprvé prochladla, naposledy ji očkovali v červenci 1996 (MMR), na kterou nevykázala žádnou viditelnou reakci. Problémy se objevily, až když za tři měsíce začala chodit 3x týdně do jeslí. Matka ji popisuje jako „mrzutou osobnost“, tvrdohlavou, která se rychle rozčílí, když věci nejdou snadno a začne házet věci. Sabina je zvědavá, veselá, živá, špatně spí a jí. Je upovídaná, prudce reaguje na bolest a není schopná nechat věci na pokoji. Ráda se chová a má ráda cumel. Je bledá, sotva jí vařené jídlo, naopak moučné jídla zbožňuje. Hodně pije a ještě více, když se necítí dobře. I mezi hlavními jídly musí hodně jíst. V rodině se vícekrát objevila v anamnéze rakovina a cukrovka. Rodina otce má sklon k obezitě. V homeopatickém jazyce podle konstituce poukazuje dítě jednoznačně na obraz „Saccharum officinale“, proto jsem ji předepsal homeopatikum Saccharum officinale v potenci 200K, 1 dávku za týdny.

Je zřejmé, že imunitní systém dívenky je oslaben. Sabina je jedináček a předtím neměla moc styk s jinými dětmi. To je důvodem, proč se problém objevil až při začlenění se do kolektivu. Deset dní po začátku terapie mi zavolala matka Sabiny, že se symptomy zhoršují a malá má 40°C horečku. Přešli jsme na podávání Saccharum officinale v potenci 30K ve vodním roztoku, každou hodinu 1 lok, ale na druhý den se má dítě ještě hůře a matka má velké obavy. Na kontrole malou vyšetřím: má oboustranný zápal středního ucha. Plíce má čisté. Vyvodím závěr, že nějaká druhá vrstva blokuje účinek konstitučního léku (Sacch.) a je to taková vrstva, která překrývá vrstvu Saccharum. Saccharum už není schopno posilnit imunitní systém děvčátka, takže oslabený stav musela způsobit nějaká jiná - ne konstituční - příčina. Ze zkušenosti vím, že takovéto symptomy způsobují nejčastěji očkování a Sabina byla za svého krátkého života už několikrát očkovaná. Proto jsem hned začal zápas s vakcínou MMR, kterou Sabina dostala tři měsíce před propuknutím nemoci. Po hodině užívala jeden lok z roztoku MMR 30K a Sabina byla na druhý den bez horečky, v noci dobře spala a její stav se viditelně zlepšil. Neutralizace vakcíny MMR v následujících týdnech pokračovala ve vyšších potencích, poté následovala neutralizace vakcíny DPTP a HIB. Sabina se tímto způsobem úplně uzdravila z vedlejších účinků vakcinace a její matka na to přišla, až když šla malá do jeslí a její stav se projevil nemocí. Životní radost dítěte se úplně vrátila, zase má dobrou náladu, cítí se dobře ve své kůži a je oblíbená mezi jinými.

Vysvětlivky:
DPTP – diftérie (záškrt), pertusin (černý kašel), tetanus, poliomyelitis (dětská obrna)
DTP – diftérie, pertusin, tetanus
MMR – mumps (příušnice), morbilli (spalničky), rubeola (zarděnky)
HIB – Heemophilus influenzae B (influenza typu B)

Zdroj: Dr. Tinus Smits, Postvakcinační syndrom

volný překlad © 2011 vilcakul

 

LED televízory