Články ze světa homeopatie a alternativní medicíny
Najdete zde články týkající se homeopatické terapie a alternativní medicíny. Budou to články o homeopatické Materii medice, homeopatických zkouškách a homeopatických případech. Dále budeme uveřejňovat články pojednávající o gemmoterapii, Bachové terapii, fytoterapii, terapii tkáňovými solemi. Nezapomeneme samozřejmě ani na homeopatickou filozofii a postupy největších světových homeopatů a jejich žáků. A nakonec budeme prezentovat i naše praktické zkušenosti s homeopatickými softwary, které jsou na trhu dostupné pro studenty i praktiky homeopatické terapie.
Úvod do čeledi Asteraceae
Základní témata Asteraceae lze nalézt v periodě zlata (Lanthanoidy) a periodě uhlíku. Asteraceae mají silné vedení k individualitě, samostatnosti a chtějí si žít svůj vlastní život. Mají silnou averzi k vyrušení. Chtějí dělat věci na vlastní pěst, jít svou vlastní cestou. Dávají přednost tvrzení, že věci jdou dobře, spíše než být druhým vyrušen nebo obtěžován. Toto je ilustrováno symptomem známým pro Arniku, když říká, že je v pořádku a pošle doktora pryč. I když jsou nemocní, nechtějí být otravováni lékaři nebo jinými. Nenávidí operace, očkování, medikaci a jiné zásahy do jejich integrity. Jejich projevem je to, že chtějí jít svou vlastní cestou, což je tématem periody zlata hlavně Lanthanoidů, v kombinaci s jejich tělem, což se vztahuje k tématům periody uhlíku. Téma těla je vyjádřeno podobností onemocněním z traumat. Chtějí, aby zůstala zachovaná jejich celistvost také na úrovni jejich těla. Každá rána, zbití, nehoda, nebo krvácení v jakékoliv formě je narušením jejich hranic, porušením jejich integrity. Základním projevem léků z této čeledi je pocit zranitelnosti.
Čtěte více
Křemelina - zkušenosti a postřehy (doplněno)
Když jsem poprvé slyšel o křemelině na semináři dr. Robina Murphyho, tak mi to připadalo jako sen. Ale znám už dr. Robina Murphyho několik let, tak jsem mu všechny ty fakta o působení křemeliny uvěřil. Přijel jsem domů ze semináře a začal jsem na internetu hledat, kde bych si ji objednal. Nakonec se mi to podařilo z Anglie a za pět dní jsem měl balíček s křemelinou doma. Začal jsem křemelinu užívat a také jsem o ní vyprávěl svým známým, kteří si ji objednali taky. Po několika týdnech užívání jsem shromáždil následující poznatky a zkušenosti s užíváním křemeliny a účinku na lidský organizmus.
Čtěte více
Křemelina - Diatomaceous Earth (DE)
Křemelina je nezpevněná (sypká) hornina, která je tvořena většinou opálovými schránkami rozsivek (jednobuněčné řasy), podle nichž se označuje též jako rozsivková zemina. Dalším používaným názvem je diatomit, zahrnující horniny složené z diatom (schránek rozsivek) různého stupně zpevnění. Sypké se označují křemelina (diatomová zemina), zpevněné diatomové břidlice, někdy však pojem diatomit je používán pouze pro tyto zpevněné horniny břidličnatého charakteru. Kromě schránek rozsivek a jejich úlomků jsou v křemelinách zastoupeny jílové minerály, nejčastěji kaolinit a illit.
Čtěte více
Homeopatie a prostata
Předstojná žláza (latinsky: prostata) je přídatná pohlavní žláza, jejíž sekret je součástí ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, a je umístěna pod močovým měchýřem a jako prstenec obkružuje močovou trubici. Je vklíněná do prostoru mezi stydkou kostí a konečníkem – faktu, že se dotýká stěny konečníku a je tak poměrně snadno dostupná, se využívá jak při rektálním vyšetření prostaty. Prostata je svalově-žláznatý orgán, tvořený 30–50 tuboalveolárními žlázkami, obklopenými hladkou svalovinou a vazivovým stromatem. Vývody žlázek ústí kolem semenného hrbolku do močové trubice. Na povrchu je krytá vazivovou kapsulou, která je opředená sítí cév a nervů.
Čtěte více
Homeopatie a dna
Dna, odborně arthritis urica (v některých pramenech arthritis uratica), též zvaná pakostnice či podagra, je metabolické onemocnění, porucha odbourávání purinů, které se vyznačuje nadměrnou produkcí kyseliny močové. V důsledku vysoké koncentrace kyseliny močové v krvi dochází ke krystalizaci této látky v kloubech i jiných tkáních. Častými místy vzniku takzvaných dnavých tofů jsou klouby palce (zejména nohou), ušní lalůček, méně často například ramenní kloub, případně další klouby. Toto se projevuje hlavně prudkými a bolestivými záchvaty zánětu kloubů (dnavé záchvaty). Může též vést k tvorbě močových kamenů.
Čtěte více
Homeopatická léčba horečky
V případech bakteriální nebo virové infekce je zvýšená teplota prvotní samostatnou a přirozenou obrannou reakcí organizmu proti nákaze, protože tito choroboplodní činitelé nesnesou vysokou teplotu v těle a proto jich mnoho umírá. Náš organizmus je schopen v rámci určitých mezí v závislosti na rezervách imunitního systému bojovat proti těmto organizmům: když jsme celkově zdrávi, tak organizmus snese vysokou teplotu bez problémů, horší je to v případech, kde jsou i jiné potíže, které se skryjí za horečkou. Horečka by se jako přirozená reakce imunitního systému neměla co nejdříve potlačit. Prostředky na snížení teploty by měly být použity až po dosáhnutí maxima horečky a v první řadě bychom měli upřednostnit přírodní prostředky a postupy. V případě potřeby samozřejmě můžeme použít alopatické prostředky a co nejdříve vyhledat lékaře.
Čtěte více
Ilex aquifolium - Cesmína ostrolistá
Vzhled a rozšíření: Jedná se o stálezelený keř až malý strom, až 10 m vysoký, koruna je kuželovitá nebo kulovitá. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité až obvejčité, 8 až 12 cm dlouhé a 4 až 6 cm široké, kožovité, na okraji zubaté, ploché nebo zvlněné, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu světle zelené, matné. Květy vyrůstají v paždí listů, jsou 4četné, koruna je kulovitá, korunní lístky jsou bílé, až 8 mm dlouhé, vykvétá od května do června. Plodem je kulovitá červená peckovice. Je rozšířen v západní a jihozápadní Evropě, na severu až po jihozápadní Norsko, severozápadní Afriku, na východ přes Dalmácii, Řecko, severní Turecko a Kavkaz až do severního Íránu. U nás je druh pěstován od roku 1880 (Sychrov), vysazuje se do zahrad a parků.
Čtěte více
Fraxinus excelsior - Jasan ztepilý
Vzhled a rozšíření: Opadavý, až 40 m vysoký strom s kmenem o průměru až 1 m. Borka je v mládí hladká, ve stáří podélně brázditá, zprvu šedá, později až šedočerná. Listy vstřícné, lichozpeřené, se sedmi až 15 lístky, které jsou podlouhlé až podlouhle vejčité, na okraji pilovité, téměř přisedlé, jen koncový lístek řapíkatý. Pupeny černé, sametové. Květy na jednom stromu oboupohlavné i jednopohlavné (=mnohomanželná rostlina), jsou uspořádány v latách vyrůstajících z postranních pupenů, všechny jsou bezobalné, oboupohlavné květy se 2 tyčinkami s červenými prašníky a 1 dvoulaločnou bliznou, samčí se 2 až 3 tyčinkami a samičí s pestíkem a sterilními tyčinkami (patyčinkami), všechny rozkvétají před rašením listů. Plodem jsou křídlaté nažky. Roste téměř v celé Evropě, kromě nejzazšího severu a severovýchodu. Na sever zasahuje do teplé části Skandinávie, roste i v jižním Finsku. Z oblasti Karelské šíje pokračuje jeho areál přes evropskou část Ruska k jižnímu Uralu. Přes stepní oblasti na jihu postupuje k Černému moři a vyskytuje se také v kavkazské a maloasijské oblasti. V prostoru Středozemního moře probíhá nejjižnější hranice rozšíření středem Pyrenejského a Apeninského poloostrova a jižní polovinou Balkánského poloostrova. V západní Evropě obsazuje celou Francii a Britské ostrovy, s výjimkou Skotska. Byl zavlečen i do Severní Ameriky a Argentiny. V ČR roztroušeně od nížin do horských poloh celého území, nejhojněji v lužních a v suťových lesích.
Čtěte více
Ficus carica - Fíkovník smokvoň
Vzhled a rozšíření: Fíkovník je opadavý keř nebo malý strom rostoucí obvykle do výšky 3 – 5 m, někdy i 10 m. Koruna je u starších stromů většinou velmi široká a nízká, obvykle nepravidelná. Větve vyrůstají ze sukovitého, zkrouceného nebo ohnutého kmene již nízko nad zemí. Jsou, stejně jako kmen, velmi masivní a často zkroucené. Borka fíkovníku je hladká, světle nebo olovnatě šedá s nezřetelným čárkovitým nebo síťovitým vzorem. Listy jsou tuhé a kožovité, velké asi 20 – 30 cm a mají ztluštělý řapík, asi 5 – 8 cm a silnou základnu (bázi). Květy jsou malé a nezřetelné, uzavřené v nápadném, zeleném, baňkovitém nebo hruškovitém útvaru, který má na vrcholku malý otvor pro opylovače. Rostlina je původem z jihovýchodní Asie, domovem je patrně i na Balkánském poloostrově a v jižním Španělsku. Již od středověku je uměle vysazována v celém Středomoří. V oblastech s mírnou zimou se fíkovníku daří i daleko od jeho původního rozšíření.
Čtěte více
Fagus sylvatica - Buk lesní
Vzhled a rozšíření: Buk lesní (Fagus sylvatica) je statný opadavý listnatý strom se štíhlým kmenem a pravidelnou vejčitou korunou, který může dorůstat výšky i přes 45 metrů. Koruna je mohutná, pravidelného vejčitého tvaru. Kmen je štíhlý, pokrytý tenkou hladkou borkou bělošedé barvy, někdy s mírným namodralým nádechem. Pupeny jsou úzce kuželovité a pichlavě zašpičatělé, červenohnědé a pokryté brvitými šupinami. Listy jsou řapíkaté, velmi mírně nepravidelně laločnaté (téměř celokrajné), široce vejčité, zašpičatělé, lysé, jen při kraji brvité. Kvete v dubnu a květnu. Samčí květy rostou ve vztyčených svazečcích, samičí po dvou na konci letorostů. Plody jsou bukvice – trojboké nažky pokryté měkkými ostny. Plody jsou jedlé, avšak ve velkém množství mírně toxické, díky svému obsahu tříslovin. Roste hojně od pahorkatin do hor, vytváří významná společenstva – bučiny. Má vysoce ceněné středně tvrdé a snadno štípatelné dřevo hnědé až narůžovělé barvy. Jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy, od jižní Itálie po Švédsko a od Portugalska po Turecko.
Čtěte více
Grataegus oxyacantha - Hloh obecný
Vzhled a rozšíření: Hloh obecný je opadavá listnatá dřevina tvaru keře nebo stromu dosahujícího výšky nejvýše 8 metrů. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou také hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Dovedeme si představit, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, zato obojí poroste na větvičkách nápadně hustě. Výhonky jsou většinou krátké, zato ale rostou jeden vedle druhého. Pupeny jsou střídavé, takže i výhonky rostou střídavě, nerozkládají se ale do plochy a míří na všechny strany. Na tenkých šedavě zbarvených větvích rostou v paždí trnů střídavě postavené laločnaté listy o velikosti 3 až 5 cm. Trny dorůstají délky až 2,5 cm. Květy jsou pětičetné, bílé až růžové, o průměru asi 15 mm a rostoucí po pěti až deseti v chocholících. Pro květy je charakteristický jejich nepříjemný zápach. Plodem jsou červené kulovité malvice obsahující dvě nebo tři semena, dozrávající v září až v říjnu. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a kromě toho bývají větvičky doslova obalené zbylými stopkami. Roste v celé západní a střední Evropě, částečně je rozšířen i v severní Africe a v Asii. Vyskytuje se ponejvíce v polostínu, často na okrajích lesů nebo podél potoků, nejčastěji na propustných půdách. Často vytváří houštiny. V zahradnictví se používá na pěstování živých plotů.
Čtěte více
Corylus avellana - Líska obecná
Vzhled a rozšíření: Je to nenáročný užitkový keř, vzácně strom s šedohnědou borkou. Na větvičkách má hladkou kůru s drobnými světlými skvrnkami. Pupeny jsou zakulacené. Brzy na jaře se objevují samčí květy – jehnědy (dlouhé válečky, z kterých se práší pyl) a samičí květy, které vypadají jako pupeny se střapečkem růžovofialových výběžků (z těch budou oříšky). Větve mají na koncích výhonků na kůře drobounké štětinky. Tím se odlišují od větviček lípy, kterým by jinak byly dost podobné. Listy má řapíkaté, podlouhle vejčité, poněkud zašpičatělé, dvakrát pilovité a zvláště na rubu roztroušeně chloupkaté. Květy prašníkové se objevují zjara v převislých jehnědách, kdežto květy pestíkové jsou směstnané do květenství podobných pupenům, z jejich vrcholů vyčnívají nitkovité, červené čnělky. Je to rostlina jednodomá. Plody jsou kulovitě vejčité oříšky s osemením skořicově hnědým. Kvete v březnu a v dubnu. Líska je rozšířena v celé Evropě; u nás je poměrně hojná ve světlých listnatých hájích jako křovinatý podrost a pěstuje se i v zahradách.
Čtěte více