Gemmoterapie – Materie medika
Gemmoterapie je moderní léčebná metoda stojící na historií prověřené síle přírody. Zdrojem léčivých účinků gemmoterapie jsou zárodečné tkáně z rostlinných pupenů, výhonků, semen, kořínků nebo mladých listů.
Materie gemmoterapie pojednává o jednotlivých přípravcích a jejich léčebných indikacích.
Olea europaea - Olivovník evropský
Vzhled a rozšíření: Olivovník je stálezelený strom, který dosahuje výšky 5 až 10 m. Kmen je nízký s šedozelenou rozpukanou borkou. Koruna je bohatě větvená, nepravidelná, vejcovitá až kulovitá. Olivovník může mít bizarní vzhled. Listy jsou kožovitě tuhé, elipsovité až kopinaté, na spodní straně šedozelené, na svrchní straně tmavozelené, až 8 cm dlouhé, neopadavé. Květy jsou drobné, vonné, žlutobílé, se čtyřzubým kalichem a čtyřdílnou žlutavou korunou. Plodem je dužnatá peckovice kulovitého až válcovitého tvaru, která v mezokarpu obsahuje značné množství oleje. Plody se nazývají olivy. Olivovník evropský původně pochází z Íránu, odkud se rozšířil asi před 5000 lety do Středozemí. Afrika je druhým kontinentem, kde se olivovník původně nacházel, zde však rostly olivovníky plané, a to na území dnešního Egypta a Etiopie. Dnes je olivovník rozšířen na mnoha místech ve Středomoří, Africe, Střední a Jižní Americe, hlavně v Mexiku a v Peru.
Čtěte více
Juniperus communis - Jalovec obecný
Vzhled a rozšíření: Je to keř nebo malý strom, velmi variabilní keř, často nízký, ale občas dosahuje 10 m výšky. Jalovec obecný má ostré jehlicovité listy spojené v trojčetných přeslenech. Listy jsou modrozelené, s jedním bílým pruhem na vnitřním povrchu. Jsou to dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy rostou na různých rostlinách, které jsou opylovány větrem. Plodem je modrá kulatá, borůvce podobná suchá, černo-modrá bobulovitá šiška (semeno v dužnatém obalu), zrající 18 měsíců. Má 4-12 mm průměr. Plody pojídají ptáci. Semena jsou obvykle rozptýlena s ptačím trusem. Samčí šištice jsou žluté, 2-3 mm dlouhé, kvete v březnu až dubnu. Je rozšířený v nížinách, v teplých oblastech Evropy a severní Asie, Severní Ameriky.
Čtěte více
Juglans regia - Ořech královský
Vzhled a rozšíření: Patří mezi opadavé listnaté stromy. Dorůstá do výšky 20 – 30 m a do šířky kolem 20 m. Zásadně se nedoporučuje nějakým způsobem zasahovat do koruny. Měla by být ponechána růstu, tak jak sama potřebuje. Borka je hladká, rozpraskaná, šedé barvy. Pupeny jsou velké, šedé, pokryté šupinou. Listy jsou dlouhé do 40 – 45 cm, lichozpeřené, tvořené z 5 – 9 lístků tmavozelené barvy, obvejčitého tvaru se špičkou. Kvete v převislých jehnědách barvy žlutozelené. Samčí jsou delší, dorůstají délky 10 – 12cm a samičí kratší, do 5cm. Vlastní plod světlehnědé barvy velkosti až 5cm je pak ukrytý v hladkém kožovitém obalu. Začnou se vytvářet nejdříve po deseti letech. Pak jejich vznik mohou ohrozit pozdní mrazíky. Obsahují vodu, olej, bílkoviny, Ca, P a Fe. Z vitamínů jsou zastoupeny A, B1, B2 a P, malé množství C. Pochází z oblastí od Malé Asie až po Himaláje. Ořešák královský začíná plodit ve věku 8 až 10 let a dožívá se až 100 let, ve výjimečných případech až 300 let.
Čtěte více
Ilex aquifolium - Cesmína ostrolistá
Vzhled a rozšíření: Jedná se o stálezelený keř až malý strom, až 10 m vysoký, koruna je kuželovitá nebo kulovitá. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité až obvejčité, 8 až 12 cm dlouhé a 4 až 6 cm široké, kožovité, na okraji zubaté, ploché nebo zvlněné, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu světle zelené, matné. Květy vyrůstají v paždí listů, jsou 4četné, koruna je kulovitá, korunní lístky jsou bílé, až 8 mm dlouhé, vykvétá od května do června. Plodem je kulovitá červená peckovice. Je rozšířen v západní a jihozápadní Evropě, na severu až po jihozápadní Norsko, severozápadní Afriku, na východ přes Dalmácii, Řecko, severní Turecko a Kavkaz až do severního Íránu. U nás je druh pěstován od roku 1880 (Sychrov), vysazuje se do zahrad a parků.
Čtěte více
Fraxinus excelsior - Jasan ztepilý
Vzhled a rozšíření: Opadavý, až 40 m vysoký strom s kmenem o průměru až 1 m. Borka je v mládí hladká, ve stáří podélně brázditá, zprvu šedá, později až šedočerná. Listy vstřícné, lichozpeřené, se sedmi až 15 lístky, které jsou podlouhlé až podlouhle vejčité, na okraji pilovité, téměř přisedlé, jen koncový lístek řapíkatý. Pupeny černé, sametové. Květy na jednom stromu oboupohlavné i jednopohlavné (=mnohomanželná rostlina), jsou uspořádány v latách vyrůstajících z postranních pupenů, všechny jsou bezobalné, oboupohlavné květy se 2 tyčinkami s červenými prašníky a 1 dvoulaločnou bliznou, samčí se 2 až 3 tyčinkami a samičí s pestíkem a sterilními tyčinkami (patyčinkami), všechny rozkvétají před rašením listů. Plodem jsou křídlaté nažky. Roste téměř v celé Evropě, kromě nejzazšího severu a severovýchodu. Na sever zasahuje do teplé části Skandinávie, roste i v jižním Finsku. Z oblasti Karelské šíje pokračuje jeho areál přes evropskou část Ruska k jižnímu Uralu. Přes stepní oblasti na jihu postupuje k Černému moři a vyskytuje se také v kavkazské a maloasijské oblasti. V prostoru Středozemního moře probíhá nejjižnější hranice rozšíření středem Pyrenejského a Apeninského poloostrova a jižní polovinou Balkánského poloostrova. V západní Evropě obsazuje celou Francii a Britské ostrovy, s výjimkou Skotska. Byl zavlečen i do Severní Ameriky a Argentiny. V ČR roztroušeně od nížin do horských poloh celého území, nejhojněji v lužních a v suťových lesích.
Čtěte více
Ficus carica - Fíkovník smokvoň
Vzhled a rozšíření: Fíkovník je opadavý keř nebo malý strom rostoucí obvykle do výšky 3 – 5 m, někdy i 10 m. Koruna je u starších stromů většinou velmi široká a nízká, obvykle nepravidelná. Větve vyrůstají ze sukovitého, zkrouceného nebo ohnutého kmene již nízko nad zemí. Jsou, stejně jako kmen, velmi masivní a často zkroucené. Borka fíkovníku je hladká, světle nebo olovnatě šedá s nezřetelným čárkovitým nebo síťovitým vzorem. Listy jsou tuhé a kožovité, velké asi 20 – 30 cm a mají ztluštělý řapík, asi 5 – 8 cm a silnou základnu (bázi). Květy jsou malé a nezřetelné, uzavřené v nápadném, zeleném, baňkovitém nebo hruškovitém útvaru, který má na vrcholku malý otvor pro opylovače. Rostlina je původem z jihovýchodní Asie, domovem je patrně i na Balkánském poloostrově a v jižním Španělsku. Již od středověku je uměle vysazována v celém Středomoří. V oblastech s mírnou zimou se fíkovníku daří i daleko od jeho původního rozšíření.
Čtěte více
Fagus sylvatica - Buk lesní
Vzhled a rozšíření: Buk lesní (Fagus sylvatica) je statný opadavý listnatý strom se štíhlým kmenem a pravidelnou vejčitou korunou, který může dorůstat výšky i přes 45 metrů. Koruna je mohutná, pravidelného vejčitého tvaru. Kmen je štíhlý, pokrytý tenkou hladkou borkou bělošedé barvy, někdy s mírným namodralým nádechem. Pupeny jsou úzce kuželovité a pichlavě zašpičatělé, červenohnědé a pokryté brvitými šupinami. Listy jsou řapíkaté, velmi mírně nepravidelně laločnaté (téměř celokrajné), široce vejčité, zašpičatělé, lysé, jen při kraji brvité. Kvete v dubnu a květnu. Samčí květy rostou ve vztyčených svazečcích, samičí po dvou na konci letorostů. Plody jsou bukvice – trojboké nažky pokryté měkkými ostny. Plody jsou jedlé, avšak ve velkém množství mírně toxické, díky svému obsahu tříslovin. Roste hojně od pahorkatin do hor, vytváří významná společenstva – bučiny. Má vysoce ceněné středně tvrdé a snadno štípatelné dřevo hnědé až narůžovělé barvy. Jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy, od jižní Itálie po Švédsko a od Portugalska po Turecko.
Čtěte více
Grataegus oxyacantha - Hloh obecný
Vzhled a rozšíření: Hloh obecný je opadavá listnatá dřevina tvaru keře nebo stromu dosahujícího výšky nejvýše 8 metrů. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou také hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Dovedeme si představit, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, zato obojí poroste na větvičkách nápadně hustě. Výhonky jsou většinou krátké, zato ale rostou jeden vedle druhého. Pupeny jsou střídavé, takže i výhonky rostou střídavě, nerozkládají se ale do plochy a míří na všechny strany. Na tenkých šedavě zbarvených větvích rostou v paždí trnů střídavě postavené laločnaté listy o velikosti 3 až 5 cm. Trny dorůstají délky až 2,5 cm. Květy jsou pětičetné, bílé až růžové, o průměru asi 15 mm a rostoucí po pěti až deseti v chocholících. Pro květy je charakteristický jejich nepříjemný zápach. Plodem jsou červené kulovité malvice obsahující dvě nebo tři semena, dozrávající v září až v říjnu. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a kromě toho bývají větvičky doslova obalené zbylými stopkami. Roste v celé západní a střední Evropě, částečně je rozšířen i v severní Africe a v Asii. Vyskytuje se ponejvíce v polostínu, často na okrajích lesů nebo podél potoků, nejčastěji na propustných půdách. Často vytváří houštiny. V zahradnictví se používá na pěstování živých plotů.
Čtěte více
Corylus avellana - Líska obecná
Vzhled a rozšíření: Je to nenáročný užitkový keř, vzácně strom s šedohnědou borkou. Na větvičkách má hladkou kůru s drobnými světlými skvrnkami. Pupeny jsou zakulacené. Brzy na jaře se objevují samčí květy – jehnědy (dlouhé válečky, z kterých se práší pyl) a samičí květy, které vypadají jako pupeny se střapečkem růžovofialových výběžků (z těch budou oříšky). Větve mají na koncích výhonků na kůře drobounké štětinky. Tím se odlišují od větviček lípy, kterým by jinak byly dost podobné. Listy má řapíkaté, podlouhle vejčité, poněkud zašpičatělé, dvakrát pilovité a zvláště na rubu roztroušeně chloupkaté. Květy prašníkové se objevují zjara v převislých jehnědách, kdežto květy pestíkové jsou směstnané do květenství podobných pupenům, z jejich vrcholů vyčnívají nitkovité, červené čnělky. Je to rostlina jednodomá. Plody jsou kulovitě vejčité oříšky s osemením skořicově hnědým. Kvete v březnu a v dubnu. Líska je rozšířena v celé Evropě; u nás je poměrně hojná ve světlých listnatých hájích jako křovinatý podrost a pěstuje se i v zahradách.
Čtěte více
Cornus sanguinea - Svída krvavá
Vzhled a rozšíření: Je to opadavý, až 4 m vysoký keř nebo menší strom. Borka je rozdělena na malá políčka, je nepříjemně páchnoucí, mladé větvičky jsou zelené, později leskle tmavočervené až červenohnědé, chlupaté. Letorosty jsou zelenavé, brzy se tmavočerveně nebo hnědavě zabarvující, s dření do 1 mm v průměru. Pupeny jsou nepravidelně vejčitě kopinaté, listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, eliptické až vejčité, na bázi zaokrouhlené až klínovité, na vrcholu zašpičatělé nebo hrotité, se 3 až 5 páry výrazných postranních žilek, na spodní straně chlupaté, na podzim červené (proto a pro zbarvení mladých větévek se jmenuje „krvavá“), řapík žlábkatý. Květy jsou uspořádány v okolících na koncích větévek, 4četné, bílé, páchnoucí, korunní lístky podlouhle kopinaté, na spodní straně chlupaté, kališní lístky 4. Plodem jsou modročerné až černé a bělavě tečkované peckovice o průměru 6 až 8 mm, které jsou nechutně hořké. V ČR dosti hojně rozšířený druh, zejména v teplejších oblastech (max. asi 700 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu po jih Skandinávie a východní Pobaltí, na východě po Ukrajinu, na západě od Portugalska.
Čtěte více
Citrus limonum - Citroník limonový
Vzhled a rozšíření: Je to nízký, stálezelený strom, dorůstá výšky 3–6 m, má zelené větve, někdy vytváří trny. Vejčité, podlouhlé listy jsou kožovité, tupě pilovité, listové řapíky jsou asi 1 cm dlouhé, bez křidélek. Květy vyrůstají v paždích listů či na koncích větví, korunních lístků bývá 5–8, jsou bílé, na vrchní straně bývají narůžovělé, intenzívně voní. Plodem je bobule o velikosti až 14 × 8 cm. Slupka (perikarp) je ve zralosti sytě žlutá. Dužnina je rozdělena do 8–10 segmentů a má aromatickou, velmi kyselou chuť. Naprostá většina citrusů pochází zřejmě z Asie, pouze grapefruit je původem z oblasti Střední Ameriky (Karibik). Citroník pravděpodobně pochází z Indie, Barmy či Číny, už ve starověku byl zavlečen do Persie a Egypta. Dnes se druh pěstuje v subtropických oblastech celého světa v četných kultivarech.
Čtěte více
Cercis siliquastrum - Zmarlika jidášova
Vzhled a rozšíření: Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum) nebo zmarlika luštinatá, běžně známá i jako Jidášův strom, je jednodomý listnatý opadavý strom původem ze Středozemí s růžovými drobnými květy. Je opylován včelami. Patří mezi kauliflorické dřeviny, což znamená, že květy rostou i na kmeni. Dosahuje výšky 4–7 m a dorůstá šířky 3–5 m. Jsou to opadavé stromy nebo keře. Habitus je poměrně vzpřímený, nepravidelně větvený, kmínky a větve mají tmavošedou hladkou kůru. U nás jen vzácně vytváří stromovitý typ, spíše se setkáváme s keřovitými stromky. Listy jsou nápadité srdčité nebo ledvinité, celokrajné, světle zelené, řapíkaté 7–12 cm dlouhé. Květy, připomínající kapky krve, jsou fialově červené nebo purpurově růžové, shloučené ve svazečcích, často vyrůstají na větvích nebo i na kmínku, a to před olistěním. Květy mají široce zvonkovitý kalich s malými tupými zuby a motýlovitou korunou z nestejných plátků, z nichž 3 horní jsou menší, 10 volných tyčinek a stopkatý semeník. Kvete v dubnu a květnu. Plod je plochý a nafialovělý lusk (7–10 cm). Je úzce podlouhlý, s úzkým křídlem na břišním švu. Vyskytuje se ve východním Středozemí (jihovýchodní Evropa, Malá Asie, mediteránní oblast Blízkého východu), Irák a Írán. U nás se pěstuje většinou jako okrasný strom.
Čtěte více