Homeopatická Materie medika
Homeopatická Materie medika zahrnuje v sobě tzv. „obrazy léků“, pojednává o homeopatických lécích a jejich indikaci na různé psychické a fyzické problémy. Materie medika je jedním ze základních pilířů homeopatické terapie, po odebrání případu pacienta a následné repertorizaci (analýze) je třeba porovnat nejvýše vycházející léky s obrazem léku v Materii medice a podle zákonu podobnosti předepsát ten nejpodobnější lék stavu pacienta.
654.14.09 Syzygium jambolanum - lék na cukrovku
Hřebíčkovec šabrejový (Syzygium cumini) je vzrůstný a dlouhověký strom rostoucí v tropech a subtropech, který se pěstuje hlavně pro své nevelké, ale chutné a zdravé plody. Je jedním z posvátných stromů hinduismu, je zasvěcen Krišnovi a byl vysazován v blízkosti jejich chrámů, na mnohá nová území se tak dostal s šířením hinduismu.
Čtěte více
644.75.11 Momordica charantia - lék na cukrovku
Syn.: Cucumis argyi H. Lév., Cucumis intermedius M. Roem., Momordica chinensis Spreng., Momordica elegans Salisb., Momordica indica L., Momordica muricata Willd. Česká jména: momordyka (Hájek 1562), momordika papara (Presl 1846) Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité Hořká okurka, latinsky Momordica charantia, někdy také je označována prostě jako momordika. Momordica latinsky znamená štiplavý nebo kousavý. To docela dobře vystihuje ostře hořkou chuť dužniny plodů. V Anglii ji označují jako “Bitter Apple”, hořké jablko. Její arabský název znamená v přepisu “smrt rostlin”, protože rostliny v jejím okolí hynou. Můžeme ji najít v Indii a dalších státech jižní a jihovýchodní Asie a dokonce až v Číně.
Čtěte více
666.42.08 Rhaponticum carthamoides (Maralí kořen) - lék na cukrovku
Parcha saflorovitá (Rhaponticum carthamoides) je mohutná asijská léčivá rostlina, která svým vzhledem připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Celá rostlina má léčivé vlastnosti a v lidové medicíně jižní Sibiře se používá již po staletí, její tonizující i léčebné účinky jsou hodnoceny jako podobné ženšenu. Je to endemit pocházející z jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany) a přilehlého východního Kazachstánu a severního Mongolska. Roste tam na lesních pasekách nebo vysokohorských loukách (1200 až 2000 m n. m.) kde často vytváří souvislé dominantní porosty. Kromě těchto původních míst se zakládají plantáže v dalších částech Ruska a pokusně i v Evropě.
Čtěte více
Achyranthes calea (Achy.) - Achyrant (čeleď Amaranthaceae)
Roste v Guatemale, Mexiku až po Kostariku v podobě vzpřímeného nebo šplhavého bohatě větveného keře. Dorůstá výšky 1,5 – 5m. Větve jsou od mládí hustě pokryté světlými přitisklými chloupky. Listy jsou řapíkaté, dlouhé 0,4 – 1,5cm, tvaru široce vejčitého až vejčitě podlouhlého nebo vejčitěkopinatého, celková délka je 1,5 – 11cm a šířka 1 – 7cm. Konec je špičatý nebo vzácně tupý, báze zaoblená nebo tupá, horní strana mírně drslavá nebo olysalá, spodní hustě nebo řídce hedvábně ochlupená. Žilnatinu tvoří 4 – 8 párů postranních žilek. Květy jsou dvoudomé, seskupené do širokých otevřených lat slotených z klásků. Jsou bílé, přisedlé nebo stopkaté. Listeny a listence tyčinkových květů jsou široce vejčité, zaoblené nebo přišpičatelé. Kališní lístky úzce podlouhlé, tupé, dlouhé 2mm. Listeny a listence pestíkových květů jsou kopinaté a protažené, mají délku 1,5mm. Semeníky mají délku 0,7mm. Český název rostliny je plevnokvět, achyrant, ostroplevka. Synonyma: Achyranthes calea, Achyranthes latifolia, Alternanthera latifolia, Gomphrena latifolia, Hebanthe mollis, Iresine latifolia, Iresine calea.
Čtěte více
Aceticum acidum (Acet-ac.) - kyselina octová (C4H3O3)
Kyselina octová (lat. acidum aceticum), ethanová kyselina (mimo chemii dle PČP etanová kyselina), je druhá nejjednodušší jednosytná organická (karboxylová) kyselina. Je to za normálních podmínek bezbarvá kapalina ostrého zápachu, dokonale mísitelná s vodou, s ethanolem i dimethyletherem. Čistá bezvodá kyselina tuhne za nižších teplot na bezbarvou až bílou krystalickou látku, připomínající led, které byl proto dán název ledová kyselina octová. Je hygroskopická, takže pohlcuje vzdušnou vlhkost. Její vodný roztok o koncentraci od 8 % se nazývá ocet. Kyselina octová je jedním z přirozených metabolitů v živých organismech. Aktivní formou je její komplex s koenzymem A, označovaný acetyl-CoA (acetylkoenzym A), který je jedním z nejdůležitějších meziproduktů buněčného metabolismu sacharidů a tuků. Vyskytuje se běžně v rostlinách, a to jak jako volná kyselina, tak ve formě solí (octanů). Ve větším množství je obsažena v kvasícím ovoci, jako následný fermentační produkt přeměny sacharidů. Je také přirozenou složkou poševního mazu u většiny primátů a u člověka, kde má roli slabého antibakteriálního činidla. V přiměřených dávkách a v dostatečném zředění vodou je kyselina octová zcela neškodná. Vysoce koncentrovaná je však značně agresivní a může způsobit při kontaktu s kůží rozsáhlé popáleniny; její nebezpečnost tkví také v tom, že projevy poškození pokožky se mohou objevit až s několikahodinovým zpožděním, kdy je tkáň zasažena do značné hloubky. Při zasažení sliznic, např. vdechováním par, může dojít k jejich silnému poleptání, což se může projevit dýchacími potížemi. Při zasažení očí dochází k silnému poleptání rohovky, které může vést až k oslepnutí. Požití koncentrované kyseliny octové způsobuje poleptání sliznic v ústech, jicnu a žaludku, které může vést až k proděravění stěn trávicího ústrojí. Požití se projevuje silnou bolestivostí zasažených sliznic, vrhnutím a průjmem a ve velkých dávkách může vést až k úmrtí.
Čtěte více
Abrotanum artemisia (Abrot.) - Pelyněk brotan (čeleď Asteraceae)
Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum) je vytrvalý polokeř z čeledi hvězdnicovité. Lidově se jí říká boží dřevec. Je to vytrvalá, plstnatě chlupatá, 50 až 150 cm vysoká bylina výrazně hořké chuti. Lodyha je rýhovaná, větvená, bohatě olistěná, v dolní části dřevnatějící. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, 3x peřenodílné, úkrojky kopinaté, tupé, lodyžní listy střídavé, méně dělené, přisedlé až krátce řapíkaté. Úbory kvetou v bohatě větvené latě, 3 až 4 mm v průměru, nící, žluté, převážně trubkovité, zákrovní listeny jsou šupinovité, blanitě lemované, listeny nedělené, kopinaté. Kvete v VII až X. Pochází ze Středozemí a je pravděpodobně jen kulturní formou druhu Artemisia peniculata, který je domovem v pásmu od jihovýchodní Evropy do přední Asie. Dnes roste planě i v Itálii a Španělsku. Jako okrasná, kořeninová i léčivá rostlina je často pěstována v zahrádkách. Protože je značně teplomilnou rostlinou, vykvétá ve střední Evropě až pozdě na podzim a obvykle nepřináší klíčivá semena. Kořením jsou čerstvé nebo sušené mladé aromatické listy, které voní po citrónu a jsou jako listy všech druhů tohoto druhu hořké. Používají se jen v malém množství ke kořenění tučného vepřového a skopového masa, pečené husy a kachny, ale také k ochucení koláčů, tvarohu, majonéz a salátů. Pelyněk brotan se těšil velké oblibě u středověkých bylinářů. Backensův herbář konstatuje, že „tato bylina spálena a popel rozetřen s olejem, obnovuje růst vlasů u člověka, který jich postrádá“ a Hortus sanitatis dodává, že „kouř z této rostliny dobře voní a vyhání hady z domu“. V lidovém léčitelství se ho dosud používá k podpoře trávení a proti střevním parazitům. Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách. Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější složku tvoří toxický thujon (=tujón, tujon, thujón) a thujol. Dále je přítomen kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny, kvercetin, pryskyřice, flavonoid artemisetin, organické kyseliny a jiné látky.
Čtěte více
Abies nigra (Abies-n.) - Borovice černá (čeleď Pinaceae)
Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom s původním areálem výskytu v jižní Evropě a Středomoří, nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Borovice černá má původ ve střední Evropě, ale můžeme se s ní dnes setkat po celé Evropě. Tak daleko ji rozšířil člověk, protože má mnoho dobrých vlastností. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech (ačkoliv dává přednost vyšším polohám). Borovice černá je proto ideální pro opětovné osázení odlesněných oblastí. Často se také vysazuje, aby chránila jiné rostliny před větrem. Statný strom dorůstající až 40 metrů. Kůra je šedočerná až žlutohnědá, kořenový systém je založen na mohutném hlavním koření jdoucím do hloubky. Tmavě zelené 8–15 cm dlouhé špičaté jehlice vyrůstají z brachyblastů ve svazečcích po dvou. Ve střední Evropě kvete v květnu až červnu. Samčí šištice jsou válcovité a žlutavé, samičí šištice karmínově červené až nafialovělé, po třech letech dozrávají v přisedlé vejčité šišky zhruba 8 cm veliké. Semínka jsou ukrytá uvnitř šišek. Jakmile uzrají, otevírají své ztvrdlé dřevnaté šupiny a semínka vypadají na zem.
Čtěte více
Abies canadensis (Abies-c.) - Jedlovec kanadský (čeleď Pinaceae)
Jedle (Abies) je rod rostlin z čeledi borovicovitých. Jde o vždyzelené jehličnaté stromy s rovnými kmeny a větvemi v přeslenu. Jehlice jsou většinou dvouřadé, hřebenitě uspořádané, na vrcholu vykrojené. Šišky na větvích nevisí, ale vyrůstají směrem nahoru, ve stáří se rozpadají. Dřevo jedlí patří mezi měkká dřeva. Rod zahrnuje podle různých pojetí 40–55 druhů, které jsou seskupeny do několika sekcí. Jedlovec kanadský (Tsuga canadensis (L.) Carriére) někdy nazývaný též Tsuga kanadská je 25–30 m vysoký jehličnatý strom z čeledi borovicovitých původem ze Severní Ameriky. Původní areál rozšíření zahrnoval východní část Severní Ameriky kde roste na stinných a vlhkých místech, od nížin vystupuje až do výšky 1 700 m. Po roce 1730 začal být vysazován po parcích v Evropě. Z měkkého dřeva jedlovce se v severní Americe vyrábí papír. Používá se jako strom do parkových výsadeb. Používá se k výrobě infrakabin. Jedlovec kanadský se podobá jedli bělokoré, na rozdíl od které má skořicově hnědou hluboce rozbrázděnou borku na kmeni a koruna stromu je načechraná.Šišky jsou velmi malé, max. 1,5 cm veliké, složené z několika málo téměř okrouhlých šupin. Jehlice jsou ploché, 8–15 mm dlouhé a až 3 mm široké, tmavě zelené, vespod se dvěma modrobílými proužky uspořádané ve dvou řadách a pod lupou je vidět jejich jemně pilovitý okraj. Samčí květy jsou žluté, kulovité, samičí květy jsou bledě zelené, oválné, trochu větší.
Čtěte více
Aconitum napellus (Acon.)
Oměj šalamounek je vytrvalá, prudce jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Jedná se asi o 50–150 cm vysokou vytrvalou rostlinu s podzemním oddenkem a řepovitými bulvami. Listy jsou střídavé, dolní dlouze řapíkaté, horní až přisedlé. Čepele jsou v obrysu mnohoúhelníkovité, dlanitě členěné, troj až pětisečné, oboustranně lysé, na rubu lesklé.Květy jsou nejčastěji tmavě modrofialové barvy a jsou uspořádány do květenství, hroznu někdy s postranními hrozny, na bázi květních stopek jsou listeny, na květních stopkách jsou pod květem listénce.Kalich je petaloidní, je barevný a napodobuje korunu, kališních lístků je 5, nejčastěji tmavě modrofialové, horní tvoří přilbu, která je vyklenutá, nejvýše stejně vysoká jak široká, kališní lístky jsou vně hustě zakřiveně chlupaté. Uvnitř jsou dva kornoutovité korunní lístky s nektárii, jsou prohnuté, hustě chlupaté, ostruha je na konci mírně hlavatá. Tyčinek je mnoho. Semeníky jsou většinou 2–3. Plodem je měchýřek, měchýřky jsou uspořádány do souplodí.
Čtěte více
Krajta královská (Python regius)
Krajta královská (Python regius) je menší had z čeledi hroznýšovitých. Tato krajta má hezké zbarvení, vyznačuje se minimální agresivitou a spíše plachostí, proto je často chována v teráriích. Dorůstá maximální velikosti 1,2 až 1,3 metru, výjimečně do 1,82 metru. Nepatří tedy k velkým druhům. Ve volné přírodě se vyskytuje na pobřeží západní a střední Afriky, od Senegalu na západě po Súdán a Ugandu na východě. Má malou hlavu výrazně oddělenou od zavalitého těla s nápadně krátkým ocasem. Zbarvena je hnědě se žlutými až bělavými skvrnami. Přes spánky se táhne po obou stranách úzký, žlutý pruh od tlamy až po krk. Pod tímto pruhem je tmavší pruh, který sahá až ke koutkům tlamy. Břišní strana je žlutě krémová. Kresba krajt královských na bocích často připomíná karikatury malých Marťánků a je u každého jedince velice variabilní. Existuje také mnoho barevných odchylek a variant, ať již jsou to albinotičtí, či xantoričtí jedinci, nebo s úplně odlišnou základní kresbou. V nebezpečí se stáčí do pevné koule s hlavou uvnitř, proto se jí v angličtině říká ball python (míčová krajta).
Čtěte více
Hroznýš královský (Boa constrictor)
Hroznýš královský (Boa constrictor) je had z čeledi hroznýšovitých vyskytující se ve střední a Jižní Americe. V současnosti je známo několik jednotlivých poddruhů, ačkoliv některé jsou kontroverzní. Charakteristickým znakem je silná, trojúhelníková hlava, výrazně oddělená od mohutného těla. Zbarvení hroznýšů královských sahá od červenohnědé přes červenošedou, až po žlutavé, oranžové, nebo tmavohnědé odstíny. Kresba na zádech je tvořena tmavými a světlými skvrnami, které mohou mít směrem k ocasu barvu oranžovo-červenou. Od špičky tlamy až ke krku se táhne tmavý pruh, na břišní straně je zbarvení tmavě krémové. Samice bývají větší než samci. Hroznýš královský dorůstá v zajetí do 2,5 – 3 metrů, v divoké přírodě ale až 4 metrů, přičemž samice mohou vážit i 10 – 15 kilogramů.
Čtěte více
Hadi v homeopatii
Hadi (Serpentes) jsou podřád plazů z řádu šupinatých (Squamata). Jsou to dravci vyznačující se dlouhým tělem bez končetin. Kostra se skládá z páteře a žeber, mohou mít až 400 obratlů. Mají pohyblivě spojenou lebku, kterou mohou v případě potřeby rozdělit a vykloubit si tak čelisti. Tělní orgány jsou protáhlé, z párových orgánů bývá většinou jeden zakrnělý. Oči pokrývají srostlá víčka. Zvláštností je Jacobsonův orgán umístěný uvnitř tlamy na vrchním patře, který slouží jako čichový orgán. Hadi jsou dokonalí lovci, jejich obvyklou kořistí jsou hlodavci a ptáci. Kořist loví obvykle pomocí jedu nebo škrcení. Kromě toho se vyskytují i určití potravní specialisté, jako je například vejcožrout (Dasypeltis), který se specializuje na požírání vajec.
Čtěte více