Rodina: Přesličkovitých ( Equisetaceae ); s výjimkou přesličky tato čeleď už vyhynula!

Všechny přesličky se vyznačují článkovitými podzemními oddenky, článkovitými dutými lodyhami a blánovitými listy, které vyrůstají v tzv. přeslínkách a svými okraji spolu víceméně srůstají v zubaté pochvy, objímající lodyhu.
Přeslička rolní je trvalka s černým, článkovaným, hluboko v zemi uloženým oddenkem, ze kterého každoročně vyhání dvě různé lodyhy. Časně na jaře to jsou lodyhy plodné, dužnaté, nerýhované, asi 20 cm vysoké, žlutavé nebo pleťové barvy. Na vrcholku lodyhy se nachází válcovitý, tupý klas – šištice. Po dozrání klasu a vyprášení výtrusnic plodná lodyha uschne a na jejím místě vyráží letní jalová lodyha typického stromečkového vzrůstu, přeslenovitě rozvětvená.

Je na čase představit Vám další malý lék a to routu zahradní. Pochází pravděpodobně ze Středomoří, domovem je v jižní Evropě. Je to vytrvalý, vždy zelený keřík nebo polokeř. Rostlina vyhání z vytrvalého, dřevnatého oddenku přímou, bohatě větvenou až ¾ metru vysokou lodyhu, s listy 2 až 3 zpeřeně dělenými, celokrajnými, dužnatými, žláznatě tečkovanými. Dřevnatá část lodyhy je uvnitř žlutá.
Žluté květy skládají bohaté, vrcholíkovité květenství, složené z vidlanů, jejichž poslední osy přecházejí do vijanů.
Květy jsou čtyř nebo pětičetné. Plodem je čtyř až pětipouzdrá tobolka, otvírající se na vrcholu každého pouzdra skulinkou.

Výskyt: S touto rostlinou, dorůstající do výšky 30 - 50 cm, se setkáváme velmi často, nicméně ne všude. Nacházíme ji na okrajích silnic a cest, na plotech a v zahradách, na rumištích a ve skulinách zdí. Patří do rodiny makovitých. Má válcovitý, asi jako palec silný oddenek a bohatě rozvětvenou vlnatě plstnatou lodyhu se střídavými, lyrovitě peřenosečnými listy. Ty jsou na líci světlozelené a lysé, na rubu až modrozelené a částečně ochlupené. Drobné, žluté květy, sestavené v okolíky, jsou dlouze stopkaté a mají čtyřplátečnou korunu. Plodem je jednopouzdrá šešulka. Bylina je mírně až středně toxická a při porušení roní žluté mléko.

Třapatka nachová, Rudbeckie
Anglicky: coneflower, Německy: Sonnenhut
Je to vytrvalá až 100-110 cm vysoká rostlina. Tvoří hustý pletenec světle hnědých svazčitých kořenů. Stonek je přimý, rozvětvený, místy purpurově naběhlý. Listy převážně střídavé, oddáleně pilovité, široce kopinaté. Úbory zpočátku ploché, postupem kvetení se lůžko kuželovitě vyklene. Jazykovité květy až tmavě purpurové, trubkovité květy tmavě purpurové, plevky lůžka oranžově - červené, pak tmavě červené. Trubkovité středové květy jsou vyklenuté, hnědé s přečnívajícími tvrdě pichlavými plevkami. Plodem jsou nažky se zakrnělým chmýrem.

Latinské jméno je odvozeno od jména perského krále Eupatora z 1. století před n. l., proslulého bylinkářským uměním.
Tuto rostlinu lze nalézt v Evropě, Asii a Severní Americe. Našimi předky byl využíván pro své "krev čistící" vlastnosti i pro příznivý účinek na činnost žlučníku. Po objevení jeho imunostimulačních účinků se začal používat proti virovým infekcím.
Je účinný při nachlazeních, chřipkách a kašli, léčí kožní potíže, podporuje chuť a trávení, zmírňuje chronický kašel a bronchitidu.

Lidové názvy: harmoníček, heřmánek malý, heřmánek obyčejný, heřmánek polní, jahodníček, kamilka, kamilky, králíčky, marunka, ormánek, rmen, rmen voňavý, rumánek

Heřmánek je známá jemně vonící letníčka se vzpřímenou, bohatě větvenou, asi půl metru vysokou lodyhou a tenkým vřetenovitým kořenem. Listy jsou střídavé, dvoj- až trojnásobně peřenodílné, celokrajné s plochými čárkovitými úkrojky. Květní úbory mají střechovitý zákrov, obvodové květní jazýčky jsou bílé, obyčejně dolů skloněné. Vnitřní trubkovité květy jsou žluté, lůžko je kulovitě vyklenuté a duté.

Výskyt: Vyskytuje se v Evropě a Asii. Roste zejména v obilných lánech, na úhorech, loukách, polích, zdech a na okrajích cest, a to od nížin až po alpská údolí. Sbírané části: Květ a úbor květní.
Doba sběru: Květen až srpen.