Charakteristikou tohoto léku je slzení očí a dráždivá iritující rýma, je dobrý pro pacienty, kteří si stěžují na tvrdý kapesník při smrkání. Charakteristické je zčevenání okolo nosních dírek a horního retu. Slzení z očí na rozdíl od rýmy není dráždivé. Je použitelný při senné rýmě a při alergii dýchacích cest, při nachlazení. Doporučuje se hlavně jako akutní prostředek, neovlyvní náchylnost pacienta k prochlazení a návratu senné rýmy.

Lék pro použití v akutních případech, symptomy se objevují náhle prudce po vystavení pacienta suchému chladu, hlavně když se přitom zpotí. Je to lék první volby při zápalech a horečkách. Charakteristický pro tento lék je neklid, úzkost a strach. Pacient je velmi žíznivý, chce studené nápoje. Velké zhoršení v noci, nespavost, neklidný spánek.

ČELEĎ: UMBELLIFERAE (okoličnaté) = Daucaceae = mrkvovité = Apiaceae = miříkovité

Popis čeledi
Jedno-, dvou- nebo víceleté rostliny s dutými, článkovanými, jen výjimečně zdřevnatělými lodyhami. Jejich podzemní orgány jsou vytrvalé, silné kořeny nebo bulvy. Listy vyrůstají střídavě (někdy jsou horní vstřícné). Jsou pochvaté, bez palistů. Čepele mohu být jednoduché až složitě větvené. Květenství jsou hlávky nebo okolíky (jednoduché i složené) s listeny, které tvoří obalíky, a listenci, které tvoří obalíčky. Listeny a listence mohou být někdy zakrnělé, jindy zvýrazněné a zbarvené. Květy jsou oboupohlavné a pravidelné, v obalech a tyčinkách pětičetné. Spodní semeník srůstá ze dvou plodolistů. Kalich je často zakrnělý, nezřetelný. Koruna je vepředu hluboce dvoulaločná, dovnitř vykrojená. Plody jsou dvounažky, které se po dozrání dělí na dvě části. Nažky jsou různě zvrásněné a žebernaté, někdy prodloužené v zobánek. Rostliny obsahují v pletivech siličné kanálky, proto Apiaceae po rozemnutí výrazně voní. Některé druhy také produkují pryskyřice, toxiny a alkaloidy. Mnoho druhů je od sebe těžko rozeznatelných. Určovacími znaky znaky jsou např. chybějící obaly, obalíčky nebo oboje, dále vzhled nažek, nebo členění čepelí listů. Apiaceae se vyskytují hlavně v mírném pásmu na severní polokouli. Většinou se jedná o byliny. Květy jsou opylovány především hmyzem. Do čeledi řadíme přibližně 400 rodů se 3000 druhy. Některé druhy se pro výrazné aroma pěstují jako koření nebo kořenová zelenina, jiné našly uplatnění jako léčivky.

Lidové názvy: babí hněv, babí kořen, babky, bardana, bodlák, čumbrk, čumbrt, čumbrlík, hořké listí, hořký lupen, hořký řepík, choce, chytavky, ježek, ježky, kloboučí, knoflíčí, knoflíky, kolka, kořen věštníkový, kudlačka, lapáčky, lepáčky, lepík, lopoucha, lopoun, lopucha, lopůn, lopuň, lopuní, lupen, makabule, nouze, řepík, široký lupen, žebrácké vši.

Lopuch větší je dvouletá byliny s přímou rýhovanou lodyhou, dorůstající do výšky přes jeden metr. Lodyha je vyplněná dření a je bohatě větvená přímo odstálými větvemi, má listy s dlouhými řapíky, čepele listů jsou srdčité vejčité, většinou celokrajné nebo velmi jemně zubaté, na líci tmavozelené, na rubu světlejší a šedoplstnaté. Listy jsou velké a dají se snadno splést s listy devětsilu. Kořen má hnědé zbarvení, vevnitř je bílý a houbovitý. Květní úbory na konci větví vytvářejí typické pichlavé kuličky, plodem jsou nažky.

Jedná se o extrémně redukované vodní rostliny, které jsou volně plovoucí na hladině či ponořené, jsou jednoleté, jednodomé s jednopohlavnými květy. Celá lodyha má „stélkovitý tvar“, „stélka“ je drobná, široce vejčitá, podlouhlá, či obvejčitá, někdy vypouklá. Listy zcela chybí, kořeny jsou přítomny, na každou „stélku“ připadá jen 1 kořen. Někteří autoři však považují „stélku“ za list. Často převažuje vegetativní rozmnožování nad pohlavním a rostliny vytvářejí rozsáhlé kolonie, některé druhy kvetou jen velmi vzácně. Květy jsou v redukovaných květenstvích obsahujících většinou 3 květy, květenství je uzavřeno v drobném toulcovitém membránovitém listenu. Okvětí chybí. Samčích květy jsou v květenství většinou 2 a jsou redukované na 1 tyčinku. Samičí květ redukován na gyneceum, které je zdánlivě složené z 1 plodolistu, zdánlivě monomerické (snad by mohlo být interpretováno jako pseudomonomerické), semeník je svrchní. Plod je suchý, nepukavý měchýřek obsahující 1-5 semen.

Milý čtenáři našeho časopisu, po zájmu o další informace o tzv. malých lécích, jsem rozhodl Vám představit další lék,který si velmi cením ve své lékárničce. Je to třezalka tečkovaná, slovensky ľúbovník bodkovaný, což určitě není náhoda, ľúbiť znamená milovat. Samozřejmě z toho můžeme vyvodit, že se jedná o velmi magickou rostlinu,což dokazuje i historie jejího používání, které se datuje už na 2000 let. Používala se hlavně kvůli rychlému zacelování ran. Naši přední čeští léčitelé jí mezi léčivými bylinami řadí na první místo, jako přirozené antibiotikum, na čištění krve, má protizápalové účinky.To, že rostlina je účinná i na povzbuzení imunitního systému se podařilo dokázat až v poslední době. Nejvzrušivější léčivý účinek třezalky objevili v roce 1988 na new – yorské univerzitě a velký podíl na tom měli i pracovnicí Weizmannoho institutu. Konkrétně to, že droga má „dramatický“ účinek na virusové kmeny, mezi nimi i na virus HIV, který jak je známo zapříčiňuje AIDS. Od té doby byly vyzkoušený preparáty z třezalky u několika pacientů, kde bylo dosáhnuto pozitivních výsledků.