Milí čtenáři, chci vám představit další malý lék z mnoha malých léků. Jedná se o kostival, který je hojnou rostlinou našeho pásma.
Je to vytrvalá rostlina s tlustým, bohatě větveným černým oddenkem, který je na lomu bílý. Má silnou, hranatou a dužnatou lodyhu, na které jsou střídavě velké tmavozelené listy, podlouhlé kopinaté. Květy jsou většinou fialové, uspořádány ve vrcholových vijanech. Kostivalové drogy obsahují vysoce hojivý purinový derivát alantoin, alkaloidy intermedin a acetylintermedin, consolidin, consolicin, symphytin, echimidin, laziokarpin, symhytocynoglossin, dále metylpyronin, lykopsamin, acetyllykopsamin, třísloviny, sliz, škrob, triterpeny, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, cholin a další látky. Protože některé z alkaloidů jsou tzv. pyrolizidinového typu, který je charakteristický svým nepříznivým vlivem na jaterní parenchym, musíme zachovat určitou opatrnost zejména při vnitřním užívání. Kontraindikacím předejdeme homeopatickým zpracováním kostivalu, kdy se rozšíří léčebné spektrum této drogy spolu s omezením škodlivých účinků. Jelikož se jedná o malý lék, je v naší literatuře jen málo pramenů, ze kterých by bylo možné čerpat. V následujícím textu se můžete sami přesvědčit, že se jedná o velmi potřebný lék naší doby.

Lidové názvy: babí hněv, babí kořen, babky, bardana, bodlák, čumbrk, čumbrt, čumbrlík, hořké listí, hořký lupen, hořký řepík, choce, chytavky, ježek, ježky, kloboučí, knoflíčí, knoflíky, kolka, kořen věštníkový, kudlačka, lapáčky, lepáčky, lepík, lopoucha, lopoun, lopucha, lopůn, lopuň, lopuní, lupen, makabule, nouze, řepík, široký lupen, žebrácké vši.

Lopuch větší je dvouletá byliny s přímou rýhovanou lodyhou, dorůstající do výšky přes jeden metr. Lodyha je vyplněná dření a je bohatě větvená přímo odstálými větvemi, má listy s dlouhými řapíky, čepele listů jsou srdčité vejčité, většinou celokrajné nebo velmi jemně zubaté, na líci tmavozelené, na rubu světlejší a šedoplstnaté. Listy jsou velké a dají se snadno splést s listy devětsilu. Kořen má hnědé zbarvení, vevnitř je bílý a houbovitý. Květní úbory na konci větví vytvářejí typické pichlavé kuličky, plodem jsou nažky.

Historie
Okoubaka je tajemný léčivý strom, který používali medicínmani jako fetiš (talisman, amulet) v západní Africe. Tito léčitelé připravovali prášek z kůry tohoto stromu, který poté používali proti všem druhům otrav. Mnoho kmenových náčelníků vděčí tomuto přípravku za svůj život, když byli pozváni na hostinu ke konkurenčnímu kmeni. Části této rostliny se používají na odehnání zlých duchů. Z tohoto důvodu je tento strom považován za velmi cenný a je spojen s nejpřísnějším tabu, jeho použití je přísně vyhrazeno pro místní šámani a medicínmani.

Jedná se o extrémně redukované vodní rostliny, které jsou volně plovoucí na hladině či ponořené, jsou jednoleté, jednodomé s jednopohlavnými květy. Celá lodyha má „stélkovitý tvar“, „stélka“ je drobná, široce vejčitá, podlouhlá, či obvejčitá, někdy vypouklá. Listy zcela chybí, kořeny jsou přítomny, na každou „stélku“ připadá jen 1 kořen. Někteří autoři však považují „stélku“ za list. Často převažuje vegetativní rozmnožování nad pohlavním a rostliny vytvářejí rozsáhlé kolonie, některé druhy kvetou jen velmi vzácně. Květy jsou v redukovaných květenstvích obsahujících většinou 3 květy, květenství je uzavřeno v drobném toulcovitém membránovitém listenu. Okvětí chybí. Samčích květy jsou v květenství většinou 2 a jsou redukované na 1 tyčinku. Samičí květ redukován na gyneceum, které je zdánlivě složené z 1 plodolistu, zdánlivě monomerické (snad by mohlo být interpretováno jako pseudomonomerické), semeník je svrchní. Plod je suchý, nepukavý měchýřek obsahující 1-5 semen.