Přesvědčení jako důvod nemoci

Musíme se dostat do bodu teď – přestat dělat a být tady a teď, budeme přitom dýchat – hned to vypadá jinak, cítíte ten rozdíl. Rozdíl mezi přítomností a nepřítomností je v tom: jestli myslíte, protože přitom nejste přítomní. Začneme v provětrání toho, v co věříte – naše přesvědčení, způsob naší nemoci, trošku bláznovství: Když věříte v to, že půjdete do nebe, když někoho zabijete – lidé mívají zvláštní přesvědčení. Podíváme se na některé tyto přesvědčení: Která naše přesvědčení podrývají naše zdraví – závist, pocit viny, nenávist, všechny negativní emoce. Přesvědčení, že se stárnutím přicházejí nemoci – víra v to, že budu muset onemocnět, protože stárnu, tím vytváříte nemoc.

Optimističtější staří lidé žijí déle než pesimisti až o 7 let než ostatní. Je to hodně důležité pro délku života (být pozitivní, optimismus). Co si myslí lékaři, co určuje naše zdraví a dožitý věk? Ano, myslí si, že je to dáno naší genetickou výbavou. V novinách se v poslední době často objevují zprávy, že byl nalezen nějaký gen a je konec nemoci, přijde nová doba bez choroby. Společná práce pro lékaře a výzkumníky na mnoho let, byly výzkumy identických (jednovaječných) dvojčat a jejich úmrtnost. Zjistilo se, že umírají 10 let po sobě, měly stejné rodiče, stejnou výchovu, stravu, vzdělání a úplně stejnou genetickou výbavu. Slyšíme od každého, jak jsou geny pro nás životně důležité, ale tato studie to vyvrací. Geny určují to, jak jsme vysocí, naši barvu vlasů, to jak vypadáme a všechny naše vnější znaky. Co ovlivní vývoj těchto genů, že jedno dvojče zemře dříve o 10 let než to druhé? Myšlení, psychika. Proč jinak reaguje? Jedno je silnější než druhé. To už je blízko. První zákon, co dělají děti: první dítě, které se narodí, se vždy připodobňuje matce, druhé dítě otci – matku už někdo převzal, tak zkusím tátu. Důvody? Když je matka hroznou matkou, vybere si první dítě otce. Druhé dítě pak bere mámu. Co více dětí nebo potrat? Mění se scénář, když je více dětí a komplikuje se to. Potrat a pak jedno narozené živé si vybere tátu, přirozené potraty nezanechávají následky, horší je to s vyvolanými potraty – potrat je zabíjení. Objevuje se tu hodně pocitů viny, které se musí vyřešit, hluboký žal. Pocit ženy, která byla přinucena k potratu jinými lidmi. Každý potrat potřebuje určitě pohřeb, pokaždé když se potratí, je třeba vytvořit rituál podobný pohřbu, aby jste se mohli s tím dítětem rozloučit. Při odebírání případu, když se zeptáte pacientky na potrat, tak si všimněte její tvář. A když si všimnete, že to nemá v sobě vyřešeno, tak se musíte na to zeptat, budou to vaše dveře do případu. Tato nevyřešená situace má destruktivní efekt na zdraví - velký problém, který potřebujete vyřešit. Situace dvojčat: první narozené dítě si vybere mámu a druhé tátu, pak potom je vidět, proč je jiná délka jejich života. Druhý rodič je jiný, má jiný pohled na svět, přijaly lepší sestavu přístupu k životu a příště si musí zapsat za uši – vyberu si pečlivěji rodiče! Je otázkou, jak špatná je průměrná rodina, kolik je opravdu fungujících rodin znáte? Kolik z vás mělo pocit fungující rodiny? Tady asi 15%, takže 85% lidí má potenciál ke katastrofě nejen na individuální úrovni, ale i v mezilidských vztazích. Vtip je v tom, že si tito lidé berou za partnery lidí, které vůbec neznají, po letech jsme postaveni tváří tvář jiné realitě a v dětech se celý proces opakuje. Západní společnost se rozpadá díky úskalí výchovy dětí, neříká, že je to špatně, ale byly tu struktury 2000 let staré, proč jsme se jich tak rychle vzdali? V Africe má normální rodina 300 členů, znají se navzájem a mají pocit zodpovědnosti za každého člena rodiny, je na ně spolehnutí v jakékoliv krizi. V Indii může taková rodina mít 1000 až 10000 členů, v Anglii pět lidí a zbytek už nechcete znát. Měl by si člověk zpytovat svědomí nebo mít přátelé a vycházet s nimi dobře. Výchova a péče o dítě jsou důležitější než geny, určitě se nevyřeší nemoci manipulací několika genů, je v tom jen fantazie a honba za majetkem, kariéra – je to jen mechanický pohled na svět, bez logiky a inteligence. Genetici pracují na tom (hloupý západ), dělají různé výzkumy na to, co snižuje rychlost léčby. Udělali lidem malé zranění, např. v manželském páru muži udělali malé zranění na kůži a čekali až se zahojí. Nechali tento manželský pár pohromadě, aby si povídali – jejich dialog byl plný neshod, poznámek a kritiky. Léčení tohoto malého zranění se zpomalilo až o 40% proti normálu, jen kvůli hádkám se uzdravovali pomaleji. Když se to děje pořád, nemusí to být partner, může to být i šéf v zaměstnání, někdo intenzivně stresující v životě, jste nakročeni k rakovině a ještě máte takový vztah, urychlí to cestu k nemoci, to je její dopad.


17421 lidí bylo podrobeno studii přes pět let, žili v rodinách s problémy alkoholismu, rozvodů, mentálních postižení a domácího násilí – velmi dysfunkční situace. 50 let potom se podívali, kde jsou v životě – v podstatě přišli na to, že je silná vazba mezi nemocí lidí a na dysfunkčním stavu, v kterém žili. Ve velmi dysfunkčních rodinách bylo o 30% vyšší statistika sebevražedných případů, nemocí srdce, obezity, diabetes, hypertenze apdb. Peter chce zdůraznit, jak je toto důležité! Pracovně – máte případ dítěte, které má problém s ušima, ale můžete se ptát: Kde ten problém skutečně je? Co je zatím? Můžete si představit, kamto může vést? Máte dítě v léčbě, vyrůstá v dysfunkční rodině, pak nechcete slyšet hádky, křik, násilí. O tom to je, co bylo první? Bolí mě, co slyším. Nemluvíme jenom o nemocech, ale i o úspěchu v životě – je to jako být zdravý. Když fungujete zdravě na zdravých principech, tak máte zdravý život, úspěšný život. Doplňují se, jdou spolu v ruku v ruce, dobré zdraví a úspěch jsou jedna věc. 


Začal na těžkou notu, není dostatek péče a lásky, zdravé pozitivní péče – vzájemně si to děláme těžším. Rodičům se nedostálo v dětství péče a tak to nedělají ani pro své děti. Neobviňuje za to rodiče, je proces z generace na generaci, ale jsme v bodě, kde můžeme udělat čáru za naší minulostí. Můžeme si říct, že toho máme už dost, té bláznivé situace, nebudeme se toho účastnit! Otázka je. Jak to udělat? Mnoho lidí je spokojeno v opakování těch chyb minulosti. Jsou to otázky, které teď řešíte, jinak byste tu nebyli a nebyl bych tu ani já. Říkám tomu sychronicita – že říkám jen to, co říkám a vy chcete, abych to říkal. Pacient si vybral vás, máte schopnost jim pomoci, když si vás vybrali, vy máte tu schopnost a budete mít schopnost udělat tu věc, zpět o 10 let jiný pohled, nerelevantní. V té době tu byl, vybral si vás, v době slepých bude jednooký král, všichni jsme jednoocí – blud, kromě mě, myslí si, že je dokonalý. Další přesvědčení? Jaký pohled máte na Boha? Když se ponoříte dovnitř a zeptáte se, co najdete? Dejte si minutku a zkontrolujte to vevnitř. Ticho. On má představu, že Bůh je někde nahoře, naše pozornost vychází ven a nahoru – ten velký muž na nebi – je to automaticky primitivní představa. Na co jste přišli, váš nápad, pohled, který se vynořil? Když se proberete k životu - vidíte to bláznovství a učíte se různé věci – to je ten primitivní pohled na Boha. Láska. Má někdo jiný pohled? Možná na vás má ještě vliv komunizmus a neřešíte to. Měli jste pocit božího trestu a červené body za to, že jste dobří. Ne? V dětství pro vás byli bozi rodiče a tresty za hříchy jsou nepochopením Boha, obraz démonického Boha. Peter vyrůstal v rodině, kde bylo třeba do poslední minuty přivolat kněze a když se tak nestalo, pak byl mrtvý odsouzen uhořet v pekle. V USA 30% obyvatelstva věří v démonického Boha a na jihu USA je to až 50% obyvatelstva, kazatel při kázání používá tyto slova: „My víme, kdo jsou dobří a víme, kdo jsou ti zlí“. Náboženství je silné přesvědčení o tom, co Bůh je. Často se to potvrdilo i ve vědeckých studiích, že lidé věřící v démonického Boha měli o 25% větší úmrtnost, žili kratčeji. Víra v démonického Boha je přivádí k nemoci a žijí krátce, náboženství udržuje lidi v těchto představách. Bůh není na nebi, není externí, je to naše vlastnost, projekce ven, něco vně nás je největší projekce, kterou lidé mají. Vzdávají se jádra, sebe sama – žijeme ve světě projekce a je to pravda – hodně projektujeme do sebe. Největší projekcí je to, že Bůh žije vně nás. Co uděláte, když vám přijde člověk věřící v démonického Boha, nemůžete to ignorovat tuto nevyvinutou inteligenci, hrubozrnné přesvědčení. Nemůžete mu říci, že to není zdravé, musíte být mnohem taktnější než je on. Několik přesvědčení o Bohu: 1) démonický – téma božího trestu a odplaty za všechny činy. 2) blahosklonný – vždy k dobrému i k zlému, těžko ustát mnohokrát za život, jsou intelektuální v mysli 3) Bůh je láska v našem srdci, je to přirozenost každého, je to jedna z cest, že budeme na sebe milý. To je těžké udělat – přemýšlejte o lidech, které nemáte rádi, je problém být milý v určitých situacích. Hrubozrnné přesvědčení: 1 kategorie – chronicky beznadějní pacienti – podíváte se jim do tváře – pacienti s padajícím srdcem. Vše na světě je katastrofa, vše se kazí, není nic dobrého na světě. Tito pacienti umírají o 35 let dříve. 2 kategorie – chronicky nemocní pacienti obviňují ostatní, kritizují a obviňují vše – jediný modus operanti. 3 kategorie je mezi beznadějí a výčitkami, přechod mezi první a druhou kategorií. Alternace pocitu beznaděje nebo výčitek všem. Nikdo vám nic nedělá, nemohu vás urazit, on může říct, co chce - když se cítíte uražení, je to vaše reakce na to, to je ten způsob. 4 kategorie – pacienti si uvědomili, že oni sami jsou zodpovědní za svůj život, mají sebevědomí, žijí dlouho a umírají až, když jsou hodně staří. Není to jen o těch kategoriích, mezi první a čtvrtou kategorií je rozdíl 35 let života, neumírají na nemoci, ale na to že přišel čas, udělali co chtěli, teda věděli, co chtěli – je to o jiném přístupu k životu. Co tím chce říct? Když léčíte lidí, berete je na cestu, vyvadíte je z problému do úspěšného zdravého života. 1200 studii je o pozitivním účinku modlitby na naše zdraví, je jí věnováno 10x tolik výzkumů než homeopatií, modlitba je pro lidí přijatelnější než homeopatie. V jedné studii se prokázalo, že modlitba není účinná. Vytvořili modlitbu, ve které se modlili za úspěšný zákrok s rychlým uzdravením a bez komplikací – byla to sterilní modlitba a nesměli se nic jiného modlit, ale nikdo v ní nevěřil. Musíte do té modlitby dostat soucit, že ho milují a prosím Bože uzdrav ho, cokoliv s vírou. Další zajímavou studii o síle modlitby udělal jeden izraelský profesor, který vzal hromadu chorobopisů se stejnou diagnózou otravy krve. Náhodně je rozdělil na dvě hromádky, bez toho že by se podíval dovnitř. Pak poprosil rabíny, aby se modlili za pacienty z jedné hromádky chorobopisů, aby bylo jejich vyléčení pozitivní. Pak tyto chorobopisy po určité době otevřel a prostudoval si případy jak z jedné, tak z druhé hromádky. Jaké bylo jeho překvapení,když zjistil že pacienti, za které se modlili rabíni, se všichni zlepšili a to rychleji než pacienti, za které se nikdo nemodlil. Na pochopení je to jednoduché, ale tento experiment se dělal 10 let po opuštění kliniky pacienty. 10 let potom – modlitba teď může ovlivnit i to, co se stalo před 10 lety, tou modlitbou převzal minulost. Chytáte to, když něco pokazíte ve svém životě, tak se můžete modlit – čas neexistuje – jen náš mozek utváří blbou představu o něm. Vše, co existuje je teď a tady – my to potřebovali nějak vysvětlit, vymysleli jsme čas. Myšlenka, že to není pravda, ví že je to těžké uchopit, ale studie tohoto profesora, který nechal modlit rabíny za pacienty po 10 letech je toho důkazem. Máme mechanickou mysl, byli jsme tak vychovaní. Takže moderní medicína pracuje na principech používané před Einsteinem, vše poté podporuje homeopatií a energetickou medicínu. Mysl – solidní, gravitace, materiální představy, je to jen jedna z věcí, které můžeme udělat – můžeme se modlit také za naší minulost a věřit si. Nemusíte moc věřit, ale musíte to dělat s přesvědčením. Přesvědčení vnímá jako konstrukci v mysli bez podstaty, důležité zájmy zapsány v těle, nevědomí zapsané v těle. Vaše tělo je nevědomé, mysl je sklad nevědomí a máme jen malý kus uvědomění, kterým můžeme přepsat náš příběh, je jedno jaká je minulost, jaké jsme měli rodiče, můžeme to změnit. Může nám k tomu pomoci i homeopatický lék nebo PC lék, je to nejrychlejší způsob – kolik lidí mě ještě nevidělo, neslyšelo? Koncept altruismu? Je zárukou dlouhověkosti, vykonáváním dobrovolné činnosti a baví vás to, máte k tomu vztah, tak o to více dostanete zpátky. Nejen kvůli tomu se vám prodlouží život, buďte altruisti a budete mít delší život. Před lety odjel do Afriky a léčil lidí na AIDS, nedostával za to peníze, cítil se dobře, bavilo ho to, neřešil peníze. Něco dal – oni se zlepšovali a bylo jim lépe. Stárnutí: Máte pozitivní vztah ke stárnutí? Budete mít delší život o 7 let jen proto, že máte pozitivní přístup, to zas není tak špatný obchod. Vtip kolem něho: měl 65 let, dostal důchod, odstěhoval se do hor, pořídil si ženu a dvě děti, enormně si zlepšil život a těší se na dalších 30 let, myslí si, že omládl v tomto pocitu pozitivního přístupu k věcem. Další záležitostí je studie v USA u lidí s dg. HIV, jeden rok po diagnóze prožilo 50% lidí nějaký duchovní prožitek, duchovní uvědomění – to je pravda o každé nemoci, která je diagnostikovaná. 50% diagnostikovaných s nemocí prochází duchovní transformací, která nesouvisí s léčbou. Probudili se a uvědomili si fakt, že je to nějaká informace. Nemoc je forma komunikace – mizerná forma, protože jsme většinou tupí jako poleno. Je to dobrý způsob, jsme tak neuvědomělý, že si k uvědomění o sobě vybereme nemoc. Je jednodušší z nějakého důvodu onemocnět než si udržet zdraví, budeme produkovat nemoc. Blíží se nemoc, trvá to i pět let a objevuje se hodně signálů – lidé nedávají pozor, jdou k doktorovi, dostanou nějakou diagnózu, ale je to mimo. Tak se chováme, tak žijeme – nestaráme se o sebe. Mnoho lidí čeká strašně dlouho, nevšimnou si začátek nemoci, ignorují to. V Africe žena potratí a něco tam zůstane, objeví se gangréna a velké bolesti, pak jde až k doktorovi. Naprosto akutní situace, nasednou na kolo nebo motorku, protože doktor je daleko, tak je pozdě a většinou umře. K doktorovi se nechodí, když nejde o život, nemohou si to dovolit. Lidská vlastnost je řešit nemoc až na poslední chvíli. Shrnutí toho, co by chtěl říct: Naše přesvědčení jsou bláznivá, i naše chování je bláznivé, co je nám společné je čas, je třeba udělat velkou čáru za tím a přemýšlet inteligentně. Život řídit sami, vše otočit i když je vám 99 let a ležíte na smrtelné posteli, načež změníte váš systém přesvědčení, tak se změní i poslední člověk v rodu s tímto přesvědčením. Každý člověk po vás bude mít snazší opustit toto přesvědčení. Pocit viny se dědí z rodiče na rodiče každou generací, ne v čase – ale teď a v přítomnosti. V každé té linii věříte stejné myšlence, když to nejstarší člen rodiny změní, pak se to změní u všech. Léčba starých lidí je vlastně léčbou celé řády potomků. Pochopením můžete otočit směrování ve vašem životě, teď a přepsat scénář celého života. Homeopatie tomu napomáhá, ale je 1000 způsobů, jak to udělat. Každá terapie je plná možností, má své silné body i slabé stránky, proto je třeba vyzkoušet vícero terapií. Homeopatie může být jediný nástroj jako kladivo, ale někdy možná budeme potřebovat pilku nebo hoblík. My sami a všichni potřebujeme multi přístup, mnohočetný – nevíte slabé a silné stránky homeopatie, pro některé lidí nebude fungovat, možná pro ně bude dobrá modlitba, nefixujte se na jednu věc. Možná máte něco před očima, přijímejte to, co je před vámi v ten okamžik, jinak vám to unikne. Čte knihu, někdo mu o ní napsal email, zapomněl na ní – nedávno mu vypadla z poličky, když něco hledal. Napadlo ho, už beru tu zprávu, možná jsem otupělý, možná mi to dojde. Kniha byla o robotu lásky, jako vysávač, který pobíhá po místnosti a má volitelný směr, úhel. Pak ho kdykoliv libovolně změní, dělá jiné kroky nebo se otočí závislé od programu. Udělali s tímto robotem experiment, dali do místnosti s robotem kuřátka a přesvědčili je, že robot je jejich máma. I jeho kočky doma byly zmatené, když jim dal vycpanou kočku na terasu. Situace: robot je maminka a kuřátka dali do klece a i přes nastavený program robot strávil většinu času u kuřátek. Robot byl přitahován ke kuřátkům, kterého milovali. Přemýšlejte o tom, je na světě něco neživého? Robot cítil lásku, vše má v sobě energii, to není láska, ne kousek plastu. Všechno žije, všechno reaguje na lásku. Udělali něco jiného s tím robotem, dali do klece králíky, kteří byli z robota vyděšení, protože ho neznali. Robot se snažil jim vyhýbat a být na druhé straně místnosti, protože vysílali strach. Tolik prozatím na toto téma, pokračování možná příště.


Zdroj: Peter Chappell: LŠ Bouzov 2007

sepsal vilcakul.extra.hu