Nejdůležitější úlohou tkáně je distribuce a skladování živin v organizmu, proto jí musíme přisoudit velkou důležitost i při obezitě, vždyť hraje mimořádnou roli nejen v příjmu jednotlivých živin, ale i při vyloučení jejich zplodin (odpadních látek). Dlouhá léta moderní lékařská věda nevěnovala zvláštní důležitost tkáním – mysleli si totiž, že její úlohou je propojení jednotlivých orgánů (jater, střev, ledvin, žaludku atd.) a jejich soudržnost. Dnes však už víme o těchto věcech více, avšak musím každému připomenout, že už v polovině 19. století byl někdo, kdo v této oblasti věděl více a obeznámil s těmito poznatky veřejnost: dr. Wilhelm Heinrich Schüssler.

Je to lék z Kuby, kde během 15 let provedli výzkum s 10 000 pacienty s rakovinou, proto se tento jed používá pro pacienty s rakovinou. Dá se dostat i v Dominikánské republice, kde se také vyskytuje. Je to jed z modrého štíra, domácí kubánský lék, někteří domorodci se nechají uštknout štírem, aby se vyléčili z rakoviny. Na Kubě je 36 druhů různých štírů, v kubánských nemocnicích vyrobili z tohoto jedu homeopatický lék (VIDATOX), který se dá objednat na internetu. Výzkumy potvrdily, že brání tvorbě metastáz z tumoru, pomáhá zmenšit tumory, ulevuje rakovinným bolestem, které jsou podobné jako po uštknutí štírem (pálivé, bodavé bolesti). Pacienti létají na Kubu, bylo tam 3500 cizinců, nejvíce jich bylo z Itálie. Stojí v dlouhých frontách, aby dostali tu dávku homeopatického léku, Kubánci to spojí se spoustou testu a vyšetření. Výzkum tohoto přípravku proběhl v roce 2010.

Když jsem poprvé slyšel o křemelině na semináři dr. Robina Murphyho, tak mi to připadalo jako sen. Ale znám už dr. Robina Murphyho několik let, tak jsem mu všechny ty fakta o působení křemeliny uvěřil. Přijel jsem domů ze semináře a začal jsem na internetu hledat, kde bych si ji objednal. Nakonec se mi to podařilo z Anglie a za pět dní jsem měl balíček s křemelinou doma. Začal jsem křemelinu užívat a také jsem o ní vyprávěl svým známým, kteří si ji objednali taky. Po několika týdnech užívání jsem shromáždil následující poznatky a zkušenosti s užíváním křemeliny a účinku na lidský organizmus.

Křemelina je nezpevněná (sypká) hornina, která je tvořena většinou opálovými schránkami rozsivek (jednobuněčné řasy), podle nichž se označuje též jako rozsivková zemina. Dalším používaným názvem je diatomit, zahrnující horniny složené z diatom (schránek rozsivek) různého stupně zpevnění. Sypké se označují křemelina (diatomová zemina), zpevněné diatomové břidlice, někdy však pojem diatomit je používán pouze pro tyto zpevněné horniny břidličnatého charakteru. Kromě schránek rozsivek a jejich úlomků jsou v křemelinách zastoupeny jílové minerály, nejčastěji kaolinit a illit.

Šalvěj španělská

Tonikum používané ve stravě Indiánů, divoká rostlina, nemodifikovala se, nic ji nenapadá, semínka jsou bílá, černá, většinou šedá. Aztékové a Májové ji používali místo peněz. Je to velmi starý lék, prodlužuje život, energii a výdrž, čistí střevo. Je to hlavní jídlo pro atlety, běžce a cyklisty, indiánští běžci uběhnou 70 – 90 km a usmívají se přitom. Vezmou si sebou půl kila semínek chia a mohou žít týdny v lesích, + voda. Píše o tom kniha „Narozen k běhu“ (Born to run). Indiánští poslové, kteří nosili zprávy z jednoho města do druhého. Zvyšovala se jim dechová schopnost, podpora střev a plic. Další pozitivum je to, že neobsahuje lepek. Můžeme s ní nahradit všechny druhy obilovin.

Je to bylinka používaná v ajurvédě, existují stovky studii o jejím účinku na regeneraci mozku. Je užívaná samostatně nebo v čajových směsích doporučována pro své velmi příznivé účinky na lidský organismus, na který působí očisťujícím účinkem. Dále zvyšuje koncentraci, takže je vhodná pro osoby, které mají zhoršenou schopnost se učit a zpomalené reakce. Pomáhá při nervovém vypětí, nespavosti a poruchách paměti, astmatu. V tradiční čínské medicíně je používána jako Yang-tonikum při impotenci a revmatismu. Má antioxidační účinky, čímž podporuje kardiovaskulární systém. Používá se v léčbě epilepsii a astma, kde zlepšuje funkce respiračního systému a zvyšuje také hladinu hormonu štítné žlázy. Dále při vředech, tumorech, ascites, zvětšené slezině, poruchách trávení, zánětech, lepře, anémii a rozmrzelosti. Má účinky proti úzkosti. Zvyšuje kapacitu paměti, motoriku člověka, duševní činnost. Pomáhá při Alzheimerově chorobě.

V poslední době se rozmnožily případy otrav z jídla, které nám už po generace ztrpčují život, aniž bychom si to uvědomovali. Myslím tím na různé přísady, které se přidávají do potravin, které neslouží k tomu, aby se upravila kvalitativně jejich výživová hodnota, právě naopak. Heslem poslední doby je kvantita a ne kvalita, takže z méně se dělá více, samozřejmě v podřadné kvalitě a za stejné peníze nebo většinou za více peněz. Myslím si, že tím právě trpí všechny naše generace za posledních třicet let. Množství cizorodých látek, které musí náš organizmus dennodenně zpracovat, přesahuje jeho kapacitu i možnosti, protože tyto látky jsou lidskému organizmu cizí, tudíž si s nimi nedokáže poradit. Podle Petera Chappella, známého anglického homeopata se nachází v lidském organizmu málem 300 látek, které tam nemají co dělat.

Čím dál tím častěji se objevují nové rostliny a jejich plody na trzích a v našich zahrádkách, jedné z nich se říká „borůvky“ i když tento rostlinný druh nepatří vůbec k borůvkám (Vaccinum myrtillus) a ani není jejich příbuzným. Tato rostlina se jmenuje Lilek borůvkovitý, objevíte ji pod vědeckým jménem Solanum scabrum nebo Solanum melanocerasum, Solanum nigrum quineense. Najdete ji i na internetu pod anglickým názvem garden huckleberry, wonderberry, sunberry, black nightshade, poisonberry. Řada rostlin čeledě Solanaceae je mimořádně jedovatá, patří sem vícero druhů, ale jejich počet se vždy mění v závislosti na tom,  jak se do čeledě začlení nové druhy nebo poddruhy během vývoje vědy. Tyto rostliny produkují mnoho rostlinných jedů, z nichž nejznámější je alkaloid solanin. Vícero druhů rostlin této čeledě je odpradávna pěstováno, např. brambory (Solanum tuberosum), lilek (Solanum melongena), pepino (Solanum muriaticum, rajče (Lycopersicon esculentum, pod starým jménem Solanum Lycopersicon). Části rostlin, které slouží k naší potravě, jsou po patřičné přípravě bezpečné pro požití. Mezi tento druh patří i Lilek černý (Solanum nigrum), který se podobá nejvíce Lilku borůvkovitému svým vzhledem a vyskytuje se jako jednoroční plevel na obráběných půdách. Je důležité vědět o této rostlině, že je velmi jedovatá, jako většina příbuzných druhů, požití několika bobulí může způsobit u dospělého člověka i smrt. Lilek borůvkovitý byl nejdříve popsán jako africký podruh Lilku černého (Solanum nigrum subsp. quineense), poté zařazen do samotného druhu (Solanum scabrum, syn. S. melanocerasum). V Africe se už odedávna pěstuje hlavně pro své plody a velkou výnosnost, odtud se dostal do Ameriky, západní Evropy až k nám.

V následujících třech studiích - které provedlo jedno rakouské rodičovské společenství, německý lékař a na Novém Zélandě spolek proti očkování za účelem shromáždění informací o celkovém zdravotním stavu neočkovaných skupin obyvatelstva a porovnali je s celkovou populací, respektive s daty ze skupin očkované populace. (Ani v německé jazykové oblasti nebo na Novém Zélandu neexistuje žádné povinné očkování, nicméně proočkovanost populace je více než 90%). U nás je podobná studie bohužel téměř nemožná, protože populace je 100% proočkovaná, kvůli povinnému očkování obyvatelstva, takže by takováto studie byla nepraktická.