Homeopatická terapie vlastní krví není shodná s terapií vlastní krví u sportovců. Jak je všeobecně známo, tak se pro zvýšení výkonnosti sportovců podává předem odebraná jejich krev, kterou jim pak injekčně aplikují zpětně do organizmu přes cévní systém.

Je důležité hned na začátku podotknout, že většina článku pojednávajících na internetu „o homeopatické terapii vlastní krví“ (německy: potenzierte Eigenblutbehandlung) nemají spojitost s následujícím postupem. Ty pojednávají o terapií vlastní krví u sportovců (krev se odebere ze žíly a později se aplikuje do svalu – neupravená nebo něčím upravená) nebo o kombinovaném způsobu, kdy se do krve přimíchají homeopatické léky a pak se zpětně aplikují do pacienta – většinou v injekci, infuzi nebo orálně. V nespočetných poznámkách sotva najdete zmínku o terapií vlastní krví, která by byla vyrobená čistě dle homeopatických principů klasické homeopatie, jak bude zde poukázáno.

Dr. Tinus Smits rozšířil na sklonku svého života svou Materii Mediku Inspirující homeopatie o další dva léky: Hydrogén a Anacardium orientale. Inspirující homeopatie si dala za úkol léčit univerzální úrovně, které najdeme u každé lidské bytosti; jsou určitými částmi procesu, kterým musí každý člověk v určitém momentu svého vývoje projít, aby se znovu spojil se svým centrem. Jsou vyjádřením cesty ke svému Já. Inspirující homeopatie pomáhá pacientovi uvědomit si, že se otáčí kolem vlastního centra v kruhových pohybech, přičemž opakuje stále stejnou zkušenost. Toto uvědomění je pak katalyzátorem procesu řešení vnitřních problémů a napomůže člověku stát se více sám sebou. Inspirující znamená také vdechující a připomíná nám tak první akt v našem fyzickém životě, který musíme vykonat po svém narození a který je současně aktem přijetí našeho fyzického stavu a potvrzením ochoty učit se na tomto světě prostřednictvím zkušeností. Konečně inspirující znamená také obdařený vnitřním Já a spojený s vesmírem, v harmonii s celkem. Inspirující homeopatie je proto užitečným nástrojem duchovního růstu. Vyžaduje však zvláštní přístup, a to jak od homeopata, tak i od pacienta. Zdraví nemůže být chápáno jako něco ustáleného a strnulého, ale jako dynamický stav. Ztráta rovnováhy je výzvou k řešení vnitřních skrytých problémů, vede nás k hlubšímu porozumění smyslu života a života obecně a snaha o její opětovné nastolení pomáhá dosáhnout vyšší energetické úrovně.

Předstojná žláza (latinsky: prostata) je přídatná pohlavní žláza, jejíž sekret je součástí ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, a je umístěna pod močovým měchýřem a jako prstenec obkružuje močovou trubici. Je vklíněná do prostoru mezi stydkou kostí a konečníkem – faktu, že se dotýká stěny konečníku a je tak poměrně snadno dostupná, se využívá jak při rektálním vyšetření prostaty. Prostata je svalově-žláznatý orgán, tvořený 30–50 tuboalveolárními žlázkami, obklopenými hladkou svalovinou a vazivovým stromatem. Vývody žlázek ústí kolem semenného hrbolku do močové trubice. Na povrchu je krytá vazivovou kapsulou, která je opředená sítí cév a nervů.

Dna, odborně arthritis urica (v některých pramenech arthritis uratica), též zvaná pakostnice či podagra, je metabolické onemocnění, porucha odbourávání purinů, které se vyznačuje nadměrnou produkcí kyseliny močové. V důsledku vysoké koncentrace kyseliny močové v krvi dochází ke krystalizaci této látky v kloubech i jiných tkáních. Častými místy vzniku takzvaných dnavých tofů jsou klouby palce (zejména nohou), ušní lalůček, méně často například ramenní kloub, případně další klouby. Toto se projevuje hlavně prudkými a bolestivými záchvaty zánětu kloubů (dnavé záchvaty). Může též vést k tvorbě močových kamenů.

Léčba se soustřeďuje na potlačení metabolismu purinů na urát, konkrétně na inhibici enzymu xantinoxidázy. Lék, známý pod názvem Milurit, chemicky allopurinol, svou výraznou afinitou k tomuto enzymu blokuje tvorbu nežádoucích purinů. Běžná dávka je 1-3 tablety (100mg) denně. V léčbě, hlavně akutních záchvatů dny, se dále využívá alkaloid z ocůnu jesenního kolchicin. Rovněž se využíval v diagnostice tohoto onemocnění - pokud se při léčbě (např.: po 1mg dražé každé 1-2 hodiny do odeznění obtíží nebo objevení se nežádoucích účinků do maximální celkové dávky 12mg pro dospělého člověka /max. denní dávka 8mg/) objeví dříve nežádoucí účinky nežli úleva od bolesti, nejde o dnu. Nežádoucí účinky jsou profuzní průjmy, někdy i s krví trvající při této dávce asi dva dny. Problémem je, že terapeutické rozpětí kolchicinu je dosti malé, smrtelná dávka je méně nežli dvojnásobná uvedené maximální dávce.

V případech bakteriální nebo virové infekce je zvýšená teplota prvotní samostatnou a přirozenou obrannou reakcí organizmu proti nákaze, protože tito choroboplodní činitelé nesnesou vysokou teplotu v těle a proto jich mnoho umírá.

Náš organizmus je schopen v rámci určitých mezí v závislosti na rezervách imunitního systému bojovat proti těmto organizmům: když jsme celkově zdrávi, tak organizmus snese vysokou teplotu bez problémů, horší je to v případech, kde jsou i jiné potíže, které se skryjí za horečkou.

Horečka by se jako přirozená reakce imunitního systému neměla co nejdříve potlačit. Prostředky na snížení teploty by měly být použity až po dosáhnutí maxima horečky a v první řadě bychom měli upřednostnit přírodní prostředky a postupy. V případě potřeby samozřejmě můžeme použít alopatické prostředky a co nejdříve vyhledat lékaře.

Postupem času se člověk setká s mnohými lidmi, ať už v práci nebo při jiné příležitosti. Dnes bych chtěl napsat článek o strachu jménem rakovina. Tato nemoc je dnes velmi rozšířená a několik desetiletí slibovaný lék na rakovinu je stále v nedohlednu. Důležitým faktorem tohoto onemocnění je strach z choroby, která si už získala mezi lidmi tvrdý respekt. Pacienti dobře vědí, že když se někomu od lékaře dostane visačka „rakovina“, tak se celý život změní a vše se začne točit kolem rakoviny. Strach z nemoci způsobí, že pacient odevzdaně jde na terapie jako na popravu s malou dušičkou v naději, že ho možná zachrání, že zrovna on bude patřit do toho malého procenta tzv. „vyléčených“ pacientů.

V poslední době je rozšířeným problémem otěhotnění ženy, kdy se přes veškeré úsilí daného páru nedaří zplodit potomka. Tato obtíž reprezentuje komplexní poruchu celého systému, protože pokračování života je prvotním posláním našeho života na světě. V této indikaci nabízí školní medicína pomoc většinou hormonální terapií, která vede někdy ke kýženému výsledku, ale také někdy ne. Dalším aspektem jsou problémy po hormonální léčbě nebo antikoncepci, kdy je také často přítomen problém s otěhotněním. Dalším důležitým jevem, který je často opomíjen, je emocionální i mentální stav ženy, který může často i nevědomě způsobovat neplodnost. V této oblasti nabízí svou pomoc i homeopatická terapie, která by většinou měla být založena na konstituční léčbě, po případně na některých specifických lécích indikované v této oblasti. Mluvíme o sterilitě u mužů (impotentia coeundi – neschopnost pohlavního styku, impotentia generandi – problém nekvalitního semene) a infertilitě u žen. Ale našim hlavním tématem bude infertilita u žen.

Případ č. 1 (Bjorn)

Z určitých případů se můžeme velmi hodně naučit; jak o problému, s kterým se potkáme, tak nám poskytne vhled do průběhu léčby latentních poruch a také to jak máme takovéto problémy řešit. Případ Bjorna pro mě velmi hodně odkryl o fungování autistických dětí. V deseti letech mu ještě formálně nediagnostikovali autismus, ale měl vážné poruchy chování, které začaly před 8 a ½ roky. Za uplynulých 8 let s ním rodiče navštívili jednu instituci za druhou, od dětského lékaře k psychiatrovi, psychologovi, vychovatelce a poradny. Napsali už o něm svazky poznámek, provedli na něm mnoho vyšetření. Podle slov matky byla tato pomoc dodneška o ničem.

Alergie je onemocnění, které je v současné době hodně rozšířené, jsou dokonce rodiny, kde má alergii každý její člen. Společnost se nachází ve stádiu, ve kterém je nespočet alergií, kde není látka, která by nevyvolávala nějakou alergii. Statistiky uvádí, že tímto problémem trpí více než 20% obyvatelstva, že málem každý čtvrtý člověk se potýká s těmito potížemi. Tento stav je zaviněn hlavně školní medicínou a jejím přístupem k léčbě lidstva. Tento začarovaný kruh se začíná od nejútlejšího věku očkováním, kdy se školní medicína snaží suplovat imunitní systém dítěte a vytvářet tímto agresivním zásahem protilátky proti daným nemocím. Avšak rizikových faktorů je vícero než pozitivní odezvy a ani imunitní systém dítěte není schopen zbavit dítě poškození vakcinací. Už tímto prvotním zásahem se poškozuje imunitní systém dítěte, což má pak za následek objevení se nemocí horních cest dýchacích a následně i alergií. Postupem času přibývá vedlejších účinků různých potravin, chemických komponentů používaných při hygieně, různých druhů záření a také toxikace organizmu různými látkami z vody a životního prostředí.