Homeopatická terapie vlastní krví

Homeopatická terapie vlastní krví není shodná s terapií vlastní krví u sportovců. Jak je všeobecně známo, tak se pro zvýšení výkonnosti sportovců podává předem odebraná jejich krev, kterou jim pak injekčně aplikují zpětně do organizmu přes cévní systém.

Je důležité hned na začátku podotknout, že většina článku pojednávajících na internetu „o homeopatické terapii vlastní krví“ (německy: potenzierte Eigenblutbehandlung) nemají spojitost s následujícím postupem. Ty pojednávají o terapií vlastní krví u sportovců (krev se odebere ze žíly a později se aplikuje do svalu – neupravená nebo něčím upravená) nebo o kombinovaném způsobu, kdy se do krve přimíchají homeopatické léky a pak se zpětně aplikují do pacienta – většinou v injekci, infuzi nebo orálně. V nespočetných poznámkách sotva najdete zmínku o terapií vlastní krví, která by byla vyrobená čistě dle homeopatických principů klasické homeopatie, jak bude zde poukázáno.

Terapie potencovanou vlastní krví následuje princip klasické homeopatie, je absolutně bez rizika, je léčebnou terapií bez jakýchkoliv vedlejších škodlivých účinků a je obzvláště účinná při léčbě alergických potíží. Homeopatický lék „z vlastní krve“ se podává orálně, jeho cena je nízká – hlavně vůči ostatním obvyklým terapiím – jeho příprava je snadná, ale je úplně individuální, tudíž není k dostání hotová, ale šitá na jedince.

Novodobým objevitelem této metody je německá dětská lékařka dr. Hedwig Imhäuserová, která zpracovala aspoň přes 1500 případů léčených potencovanou vlastní krví a při vyhodnocení těchto případů dospěla k závěru, že obzvláště opakující se infekce a alergické onemocnění jsou ty – například senná rýma nebo kopřivka – které jsou touto metodou nejúčinněji léčitelné.

Dr. Hedwig Imhäuserová popisuje tuto terapii ve své knize „Homöopathie in der Kinderheilkunde“ (Homeopatie v pediatrii) při léčbě širokého spektra chorob, buď jako jediný lék, tak jako doplňkový nebo „povinně“ užitý při léčbě. Při většině těchto chorob je potřebné vedení léčby zkušeným lékařem.

Takové onemocnění jsou tonzilitida, rekurentní bronchitida, zánět průdušek, zahlenění hrdla, zápal hrdla, zánět ucha, mononukleóza, infekční žloutenka, cirhóza jater, akutní zánět ledvin, zápal mozkových blan, astma, ekzém, hnisavé kožní onemocnění, furunkl, absces, psoriáza, spála, spalničky, neštovice, příušnice, černý kašel, infekční průjem, zácpa, záchvatovité bolesti břicha neznámého původu, přecitlivělost na léky a kašel, nachlazení, senná rýma, kopřivka. Mezi těmito nemocemi je hodně takových – například senná rýma – které můžeme zkusit léčit sami potencovanou vlastní krví, hlavně kvůli tomu, že je tato terapie v naší zemi málo známá a používá jí málo lékařů.

Prvním krokem k terapií vlastní krví musíme nejdříve připravit homeopatický lék z vlastní krve, což není nic jiného než potencování jedné kapky krve pacienta podle homeopatických principů, což je postupné ředění a dynamizace. K výrobě tohoto individuálního léku (odborně mu říkáme nosoda z vlastní krve) potřebujeme 10 ml lahvičky s kapátkem (tolik, kolik chceme dělat potencí), 30% alkohol, jehlu a kapku krve pacienta, kterou nejjednodušeji odebereme z prstu pacienta. Příprava léku v potenci C12 vyjde na 4 až 5 eur. Homeopatický lék z vlastní krve si zachová účinek na celý život, takže se musí vyrobit jen jednou, pak je použitelný k několika kůrám.

Vícero případů pacientů trpících alergiemi léčených potencovanou vlastní krví poukázalo na to, že díky terapii vymizí nejen akutní alergie, ale alespoň výrazně zmírní její projevy a tento účinek přetrvá několik následujících let.  Když o několik let později přece objeví, tak to bude v o moc mírnější formě, což také nová kůra hned vyléčí.

Důležité zásady při užívání potencovaného léku z vlastní krve

Při kůře vlastní krví je velmi důležité dodržet následující homeopatické pravidlo, že kůru musíme hned přerušit, když vymizí symptomy, anebo se alespoň výrazně zmírní. Anglický homeopat Peter Chappell o tom píše: „Lidé často doopravdy nedokážou uvěřit v to, že léčba započala a ani po tomto prvním jistém signálu nechtějí přestat užívat lék. Přitom léčebný proces pokračuje dále svou vlastní cestou. Je to jako kámen kutálející se z hory; když se jednou pohne, nemá cenu do něj kopat, aby se kutálel rychleji.“

Lidstvo navyklé na alopatické léky těžko pochopí podstatu této zásady, která spočívá v tom, že při jakémkoliv zlepšení – i při kůře s vlastní krví – je třeba přerušit léčbu, anebo alespoň snížit frekvenci podávání! Hlavně tehdy, když se zlepšení projeví nejvíce na pocitu komfortu, i když jsou ještě lokální symptomy přítomny.

Tato zásada znamená při první kůře vlastní krví to, že dávkování je třeba při jakémkoliv zlepšení snížit. Když je všeobecný pocit (celkový stav – duševní i tělesný) nadále dobrý, tak je třeba zůstat při sníženém dávkování. Když se pocit komfortu a i symptomy zhorší při sníženém dávkování, tak je třeba se vrátit k častějšímu dávkování nebo přejít na vyšší (hlubší) potenci, podle individuální citlivosti pacienta!

Když je přitom zlepšení výrazné, tak je třeba kůru přerušit a trpělivě čekat na reakci organizmu a když je zlepšení pomalé, ale s jistotou pokračuje, tak pak není třeba pokračovat v léčbě. Jenom když se léčba doopravdy zastaví, tak je třeba proces znovu dát do pohybu jedinou dávkou léku.

Tehdy, když je první kůra úspěšná a způsobila vymizení symptomů, ale když se následující rok nebo později objeví znovu symptomy, tak je třeba ve všech případech nejdříve začít kůru užitím jediné dávky léku v nízké potenci, zkusit tak nastartovat léčebnou reakci (to byl obecný postup dr. Imhäuserové). Nebo když se to tímto způsobem nepodaří, tak se podává homeopatikum 1x týdně. A když se to ani takhle nepodaří, tak je třeba v každém případě podstoupit konstituční léčbu.

Pacienti, kteří nedodrželi tuto zásadu a přes výrazné zlepšení dále užívali homeopatikum, dokonce absolvovali kůru až do konce nebo kteří onemocněli po úspěšné kůře druhým rokem a znovu podstoupily další kůru, ale ta už nebyla účinná a nemohli z nějakého důvodu podstoupit konstituční léčbu – mohou po určité době znovu zkusit i terapii vlastní krví, ale jen potom, co neutralizovali předcházející léky. Detoxikaci je nejlepší udělat kůrou s homeopatiky: Sulphur C30, Calcium carbonicum C30 a Thuja C30 – každý lék se užívá 3 dny po jedné dávce, pak týdně jedna dávka po 3 týdny, pak týden pauza a s následujícím lékem stejně.

Základním pravidlem v homeopatii: V homeopatii je méně nejvíce, všeho moc může škodit!

Dávkování homeopatika z vlastní krve

V homeopatii existuje vícero způsobu dávkování, z těch můžeme jen svou zkušeností najít ten nejlepší způsob, který nejvíce odpovídá charakteru pacienta.

Zde popíšu dávkování doporučené jen pro dospělé, rozumné k vyzkoušení hlavně pro ty, kteří poprvé v životě užijí homeopatický lék.

1. krok: Podle homeopatických principů připravit homeopatikum z vlastní krve v potenci C1, pak i všechny následující potence do C12. Každou potenci protřepeme alespoň 40x (můžeme i 100x, důležité je to, aby byl počet otřesů při každé potenci stejný).

2. krok: Začneme kůru potencí C12 podle následujícího schématu:

1., 3. a 5. den 1x 5 kapek

2., 4. a 6. den 2x 5 kapek

7 den pauza

3. krok: Následující potence C9, C7 a pak C5. I tyto užijeme podle schématu v kroku 2.

Tímto způsobem můžeme vyléčit úspěšně nejenom sennou rýmu, ale i několik let přetrvávající chronické vyrážky.

Zdroje:

http://www.szenanatha-hp.fw.hu/sajatver.htm#0531

http://www.osobnirozvojonline.cz/zdravi/nejmodernejsi-trend-hollywoodskych-hvezd-lecba-vlastni-krvi

http://www.novinky.cz/zena/zdravi/221349-na-urazy-i-artrozu-pomaha-lek-z-vlastni-krve.html

volný překlad © vilcakul 2013