Alnus incana – Olše šedá

Vzhled a rozšíření: Jedná se o 6–20 m vysoký strom či keř, s přímým štíhlým kmenem a vejcovitou hustou korunou. Letorosty jsou pýřité, olysávající a nelepkavé. Olše šedá má světle šedohnědou borku, s nezřetelnými lenticelami, která i ve stáří zůstává hladká. Pupeny jsou stopkaté, tupě špičaté, plstnaté a nelepkavé. Čepel listu bývá 4–12 cm dlouhá a 3–9 cm široká. Tvarově je vejčitá, na horní straně špičatá, nebo zašpičatělá, na bázi pak uťatá až slabě srdčitá. Okraj čepele je dvojitě pilovitý až mělce laločnatý. Spodní strana listu je šedě chlupatá až plstnatá. Řapík listu je cca 1,5–2,5 cm dlouhý. Samčí jehnědy jsou 7–9 cm dlouhé a bývají uspořádány po 3–5 na koncích větviček. Samičí jehnědy rostou po 4–8 a mají načervenalou barvu. Plodní šištice jsou vejcovitě kuželovité, 10–16 mm dlouhé a přisedlé. Plodem je úzká plochá nažka, rezavě hnědé barvy. Souvisle roste ve střední, východní, jihovýchodní a severní Evropě, jižněji pak jenom ostrůvkovitě. Na jih zasahuje po Albánii a Bulharsko, směrem na západ roste po Kavkaz a západní Sibiř. V poddruzích také Dálný východ a Severní Amerika. Druhotně na Azorských ostrovech. V České republice se vyskytuje hojně ve všech horských a podhorských oblastech. Podél vodních toků pak často sestupuje do nižších poloh.

Vzhled a rozšíření: Je to listnatý opadavý strom z čeledi břízovitých. Dorůstá většinou do výšky zhruba 30 metrů, dožívá se obvykle zhruba 100 let, v některých případech kolem 200 let. Koruna je vejčitě podlouhlá, u starších jedinců až jehlanovitá; ve tvorbě koruny varíruje. Má plný kmen, dřevo sytě žlutočervené s tmavými zónami, měkké, jemně pórovité, s četnými dřeňovými paprsky. Trvanlivost dřeva pod vodou je téměř neomezená. Borka v mládí hladká, šedavá, ve stáří černohnědá, rozpraskaná na přibližně čtvercové destičky. Pupeny jsou spirálovitě uspořádané, stopkaté, tupé až špičatě vejčité, velmi lepkavé, fialově hnědé, lysé. Větvičky jsou bez koncového pupenu. Letorosty zelené nebo světle purpurové, s nápadnými oranžově červenými lenticelami. Má velmi přizpůsobivý srdčitý kořenový systém, ale též s 1-2 m hlubokým kořenem kůlovým. Prostřednictvím kořenových hlízek s nitrogenními bakteriemi obohacuje půdu vázaným dusíkem. U olše se neprojevuje kořenová výmladnost, zato výmladnost pařezová je velmi silná. V prvním roce rostou olše velmi pomalu, v následujících letech rychle. Dospělosti dosahuje v zápoji ve 40 letech, jako solitér ve 12-20 letech. Roste po celé Evropě, na Sibiři a Kavkazu, v jižní a severní Africe.

Vzhled a rozšíření: Opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy v až 30 cm dlouhých latách, nejčastěji 5četné, zřídka 4četné, oboupohlavné nebo jednopohlavné, bílé, na bázi korunních lístků se žlutou, později červenou skvrnou. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá tobolka s 1 až 3 semeny (kaštany). Původní v jihovýchodní Evropě (severní Řecko, Albánie, Bulharsko), u nás často pěstován a velmi často i zplaňuje, takže může působit dojmem původního druhu.

Vzhled a rozšíření: Je to strom vysoký 10–15 m, s košatou kulovitou a bohatě větvenou korunou a většinou křivým kmenem. Často roste jen jako keř. Pupeny jsou vejcovité, s hnědočervenými, na okraji bělavě brvitými, šupinami. Větvičky mají korkové lišty. Opadavé vstřícně postavené listy jsou 3–5klané, tupé až okrouhle laločnaté. Jsou 5–10 cm široké. Čepel listů je svrchu zelená, na rubu žlutozelená a má srdčitou bázi. Mléčící řapík bývá 2–8 cm dlouhý. Květy vykvétají v chocholičnatých latách, kalich i koruna je žlutozelený. Plodem je křídlatá 2–4 cm velká dvounažka, která je rovnovážně rozestálá. Javor babyka roste v Evropě, jeho areál zasahuje také do severní Afriky, Malé Asie, na Kavkaz a do Íránu. Sekundárně také v Severní Americe a na ostrově Tenerife. V České republice je hojný v nížinách a pahorkatinách teplejších oblastí, častý je zejména v Českém středohoří, ve středních a východních Čechách a na střední, jižní a východní Moravě.

Vzhled a rozšíření: Je to velmi vysoký strom (až 65 m) s válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Koruna je v mládí kuželovitá, později válcovitá, na vrcholu zploštělá (tzv. čapí hnízdo). Kůra je hladká, většinou světle šedá, ve stáří tmavší, rozpukaná borka. Letorosty šedé, jemně plstnaté. Pupeny špičatě vejčité, hnědé, bez pryskyřice. Jehlice 2–3 cm dlouhé, ploché, na svrchní straně leskle temně zelené, na rubu s dvěma lesklými proužky (průduchy). Šišky vzpřímené, 10–20 cm dlouhé, 3–5 cm široké, válcovité, nahoře zaoblené. Dozrávají během září a rozpadají se na stromech. Šupiny opadávají a na stromech zůstávají pouze vřetena. Trojhranná semena (8–11 mm dlouhá, 3–5 mm široká) mají neopadavé křídlo. Jedle má silný kůlový kořen a parohovitě větvené postranní kořeny. Proto je dobře zakotvena v půdě a téměř u ní nedochází k vývratům. Jedle bělokorá se vyskytuje v evropských pahorkatinách a horských polohách s optimem ve střední Francii, západním Německu, dále v Alpách, Českém masivu, Karpatech a jihoevropských pohořích v Apeninách a na Balkáně.